Ad Infinitum 2

17. ledna 2011 v 16:31 | Nelie |  Jednorázovky
Napsáno: 2008
Žánr: komedie, sci-fi
Obsah: Jednou večer se parta kamarádek vrací domů... najednou je překvapí světlo, z lesa. Překonají strach a vydají se patrát mezi stromy. Najdou podivnou krabici a... člověka?

Další den jsme něco pár minut po půl deváté všichni stáli před třídou a čekali až zazvoní.
,,V těch džínách a košili vypadá celkem jako normální člověk. Teda kromě tý tečky na čele," řekla Petra. ,,
,,Můžem říct, že je to jizva," navrhla jsem a pozorovala Zera, který zaujatě sledoval lidi kolem.
,,Kdo to tu řídí?" zajímal se Zero.
,,Školy tady řídí ředitel. Pak tu máme dva zástupce ředitele a každá třída má svoji třídní profesorku a ještě zástupce. "
,,Myslím, že Sandra našla svoje místo. Výborně komunikuje s mimozemšťany," prohlásila Petra.
,,Vtipný."
,,Kdo je ten mimozemšťan?" zeptal se Zero.
,,To jsi ty, hochu," vysvětlila mu Petra. Ovšem, nevypadalo to, že byl moudřejší.
,,Takhle u nás říkáme lidem, kteří pocházejí z jiné planety," odpověděla jsem mu.
,,Chápu. Je nás tu víc?"
,,To zrovna ne. Spíše naopak. Většinou jsou to jenom výmysly. Kruhy v obilí, různé fotky a tak. Navíc by jste měli vypadat úplně jinak."
,,Jinak?"
,,No, lidi si vás představují se zelenou kůží, tykadly a očima velikosti ragbyového míče."
,,Proč?"
,,To je prostě lidská představivost. Proto je důležité, abys nic neříkal o tom odkud jsi. Ostatní
by si mohli myslet, že jsi blázen."
,,A o nás by si to pak mysleli taky," dodala Petra.
,,Začínám z toho mít blbý pocit. Chodit po škole s mimoněm. Co když na to přijdou?" začínala se obávat Danča.
,,Jak asi? Vypadá jako normální kluk."
Najednou zazvonil zvonek a z tříd se vyhrnuly hloučky studentů. Zbývalo nám pár minut než začne vyučování.
,,Teď máme angličtinu, tam by zřejmě nebylo rozumné tě brát, takže počkáš před učebnou," řekla jsem Zerovi. Ten kývl. Zřejmě byl ochotný poslechnout na slovo. Navíc jsme se nemuseli bát, že by se nudil. Nejspíš si bude celý pětačtyřicet minut prohlížet nástěnku. Někoho nudí, jiného zaujme.

I když se zprvu celá situace zdála těžká, zvládali jsme ji líp než jsme čekali. Zero byl neuvěřitelně vnímavý a hltal každé naše slovo. S nikým jiným nepromluvil, pokud jsme mu to sami nepovolily. Čeho jsem se bála, byl večer. Zero musí zůstat u Petry a to bylo právě ono. Samozřejmě jsem u ní mohla zůstat po celou dobu, ale jako každý dospívající jsem i já měla starostlivé rodiče, kteří mají tendenci volat, když se zpozdím byť jen o pět minut. Mohla jsem tedy doufat, že Zerova první návštěva Země neskončí šokem. Před týdnem, kdy nás učili pravidla pozdravu a podávání rukou, vím co to je.
,,Takže se vrhneš na tu svoji krabici?" zajímala se Petra zatímco jsme šli lesem.
,,Jestli tím myslíš moji loď, tak ano. Pokusím se ji opravit, co nejdřív."
,,Pomůžeme ti, jak jen budeme moct," nabídla jsem mu.
,,Jasně, matka by mě zabila, kdyby zjistila, že u nás přenocuje mimoň,"
,,Pokud se zapojíš, budeš mít klid už zítra." Čím míň času bude Zero trávit s Petrou, tím míň se zkazí. Na jeho planetě by jistě neuvítali náš slang obsahující slova, jako ,zdarec, nebo ,tě pic,. To nemluvím o zvířecích titulech, bez kterých se neobejde žádná správná věta.
,,Budu rád za každou vaši pomoc. Čím dřív bude moje loď schopná přepravy, tím dřív se budu moci vrátit na základnu."
,,Nedokončíš svoji cestu?"
,,Náš čas na Zemi je omezen. Doba delší než dva týdny zde by nás připravila o život."
,,Proč?"
,,Naše kůže není přizpůsobena na složení zdejšího vzduchu. Pro vás je darem života, pro nás je jedem."
,,Řekl jsi, že tu můžeš být dva týdny. Jak to?"
,,To díky znamení na našem čele. Během několika milisekund analyzuje složení vzduchu. Následně vyšle do mozku informace a naše tělo se pak samo adaptuje na určitě prostředí. Je to ale omezené."
,,Znamená to, že sem už se nikdy nebudeš moct podívat?"
,,Po určitém čase opět ano. Troufám si ale tvrdit, že po tomhle pokusu budu pár let jen třídit dokumenty." Všem třem nám málem vypadly čelisti z pantů. Jejich nový mimozemský přítel právě pronesl něco, co se, sice vzdáleně, ale přece, podobalo vtipu.
,,Ještě chvíli a bude z něj správnej mladej chlap."
,,Pokud slovo mladej znamená to stejné, co v našem jazyce, tak bych měl uvést situaci na pravou mírou," chopil se slova Zero. ,,Naše jednotka, v kterých měříme věk, je poněkud jiná než vaše. Pokud je mi známo, váš rok trvá 365 a čtvrt dne. My máme tzv. Rok komety. Jednou za náš rok kolem naší základy proletí kometa. V ten moment skončí jeden
rok a začne nový."
,,Aha. A jak často kolem vás proletí?" zeptala jsem se.
,,V přepočtu na vaše roky je to zhruba dva roky a sto pětadvacet dní."
,,Kolik tobě tedy je? Ve vašich jednotkách."
,,Za několik týdnů mi bude 54."
,,Takovej dědula?" vyklouzlo Petře.
,,Vyděl si to těma dvěma a čtvrt," poradila jsem ji. ,,Což by mělo být kolem dvaadvaceti nebo třiadvaceti," zkusila jsem. Zero kývl.
,,Naše Sandry byla vždycky machr přes počty," poplácala mě po zádech Petra.
,,Což se na písemky z matiky hodí," souhlasila Danča.
,,Tohle byl moje první mise. Akademii jsem dokončil teprve nedávno."
,,Tos teda pohořel," usoudila Petra. Jemně jsem ji nakopla do kotníku. Jenom jsem ji postrčilo, protože nemusí každýmu házet pod nos, co zvoral. Dělala to opravdu ráda, ale nepotřebuju laserovou pistoli mimozemský komunity v zátylku.
,,Proč se vaše roky měří podle komety?" pokusila jsem se změnit téma.
,,Váže se k tomu jedna z našich legend. Kolem nám nejbližší hvězdy Sirius kdysi kometa proletěla
a svým ocasem kus severní části uzmula. Několikrát ji celou obkroužila a svým žárem náš svět stvořila," odrecitoval.
,,Je to pitomost, ale pěkná pitomost," uznala Petra. ,,Hlavně, že se to rýmuje."
,,Není to tak zlý. Má to pointu a-"
,,Pointu? Co za pointu je v letící kometě, která uhryzla kus hvězdy?"
,,Je to symbol jejich zrození."
,,Ty tomu nějak rozumíš?" Došlo mi kam tím míří a jen jsem čekala na chvíli, kdy mě nějak mimozemsky pojmenuje.
,,Mám ráda hvězdy," pokrčila jsem rameny.
,,Já taky zbožňuju jídlo a nepovídám si večer s flákotou masa." Místo odpovědi jsem se zadíval na Zerovu loď. Ona opravdu vypadalo jako krabice. Měla hranatý tvar a zhruba ve výšce tří třetin se táhla řada malých okének. Stačilo by to natřít na červeno a byl by z toho autobus.
,,Tak, potřebuješ nějak pomoct?" zeptala jsem se.
,,Zjistím rozsah škod a dám vědět," rozhodl Zero a zamířil ke své lodi.
,,Je zajímavý, jak si s ním rozumíme," řekla jsem a posadila se na pařez.
,,Co tím myslíš?" zeptala se Danča.
,,No, známe ho od včerejšího večera a přitom už po necelém dnu mu pomáháme spravit loď. Já bych si prostě s někým jiným takhle po dnu nerozuměla."
,,Možná proto, že odjede a to hodně daleko," usoudila Petra. Souhlasně jsem kývla. To, co řekla byla pravda. Moc moudrosti z jejich úst nevyjde, ale když už, mají hloubku a vždycky má pravdu.
,,Do teď nikdo z náš na mimozemšťany nevěřil. Je škoda, že o tom třeba nebudeme moct vyprávět."
,,To je fakt. Měli jsme čest pomoct bytosti z jiné galaxie a ani to nemůžeme nikomu říct," řekla Danča. ,,Hold to zůstane naším tajemstvím."
,,Asi," souhlasila jsem. ,,Pak tedy ale nejsou tajemství něco, co nechceme, ale nemůžeme říct, protože se bojíme reakce. Protože by nám nikdo nevěřil. To je opravdové tajemství."
,,Máš pravdu. To, že Anna od nás začala hrát basketball aniž by nám o tom zmínila, není nic tajemného. Přitom ona z toho dělá Top Secret," přidala se Petra. Kápla na to. Tajemství mají být tajemná, proto jsou to tajemství. Kdyby mělo jít o pitomosti při kterých má člověk pocit, že je z něj James Bond, nazývalo by se to pitomství nebo jamemství nebo taky bondomství.
,,Třeba se za pár desítek let Zero na zem vrátí. My budem starý babky a on bude
teprve prožívat krizi středního věku," řekla jsem.
,,On se ti líbí, že?"
,,Jsem blázen, když se mi zdá mimozemšťan pěkný?"
,,Byla jsi blázen i bez mimozemšťana. Jestli se ti ale opravdu líbí, tak to sis vybrala špatně."
,,Jo, já vím. Mám tendenci si vybírat ty nesprávný." Většinou mi vztah vydržel tak pár týdnů. Ne, že bysme si třeba nerozuměli, ale většinou před námi vyrostla překážka, jako je třeba stěhování nebo tak. Je fakt, že v osmnácti z toho nemůžete dělat žádnou velkou vědu, ale kdo během půl roku vystřídá tři chlapy? Poslední odjel studovat do Švýcarska. Když mi to řekl, rozesmálo mě to a zeptala jsem se, jestli jede zkoumat ovce. Myslela jsem, že to má být vtip. Ale nebyl. Řekla jsem si dost a odmítala se jakkoliv sblížit s někým, kdo nemá v životopise vyplněné políčko trvalé bydliště nebo nemá šajn, kterou část světa bude chtít prozkoumat příště. Já neměla nic proti cestování, ale odstěhovat se k sobům rok před maturitou? Já chtěla studovat v zemi, kde se mluví česky a mít to do školy maximálně dvacet minut cesty.
,,Ber to jako novou etapu. Byl tu maminčin mazánek z Anglie, pošuk do ryb a ten snob, co sem přijel na dvou týdenní pobyt z Austrálie."
,,Zapomněla na muže hor," zasmála se Danča. Jo moje vztahy byli k smíchu. Jeden podivnější jako druhý.
,,Tohle je jiný," namítla jsem.
,,Fakt? Odstěhuješ do té jeho Canis cosi?" zajímala se Petra.
,,Ne, zůstanu u toho líbí se mi. Tam to začalo a taky skončí."
,,Takže žádný románek chlápka z hvězdy Sírius?"
,,Ne. Jediné co zažijeme je oprava lodi chlápka z hvězdy Sírius."
,,Vzrušující."
,,Musí ti to stačit."
,,A já se těšila, že si budu moct rýpnout." Chápala jsem její zklamání. Její oblíbenou činností bylo komentovat úspěšnost mých vztahů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama