Proroctví

20. ledna 2011 v 20:12 | Nelie |  Plamen duše
Napsáno: 2010
Žánr: Fantasy
Obsah: První kapitola (Proroctví) nás zavede do dne, kdy zemřela jedna důležitá osoba. Její smrt přinesla mnoho špatného.
Od druhé kapitoly se pohybujeme v dnešní době a setkáváme se s sedmnáctiletou Evelin. Její dosavadní stereotypní život se v okamžiku změní neutuchající kolotoč událostí. Její minulost jí dožene, aby mohla napravit budoucnost.  


Na kamenných stěnách se hemžily stíny z mihotajících se plamínků vonných svíček. Jejich levandulová vůně se linula po pokoji a navozovala pokojnou atmosféru. Avšak i přes jejich téměř nekonečný počet byla místnost zahalena šedivým závojem noci. Z chodby se ozvaly dunivé kroky, jak se před nezměrnými dveřmi střídala dvoučlenná stráž, už podruhé tohohle večera, vždy po pěti hodinách.
Jedno křídlo dveří se s táhlým vrznutím pootevřelo a dovnitř vešel postarší muž. Byl zahalen v černém plášti a rysy tváře byly skryty pod tmavou kápí.
,,Má paní," uklonil se. Kápě mu o kousek sklouzla z hlavy a odhalila šedivející vlasy.
,,Nějaké nové zprávy?" ozval se jemný hlas. Muž, jemuž v okolí nikdo neřekl jinak než Salarok, se zadíval k krbu, kde stála mladá žena oděna do podobného pláště jaký měl on. Tváří byla otočena k ohni, který s zaujetím pozorovala.
,,Bohužel se nic nezměnilo. Proto vás znovu žádám-"
,,Ano, já vím," přerušila ho. ,,Vaši radu jsem si vyslechla několikrát. Nicméně není důvod se čehokoliv obávat."
,,Ale paní," pokusil se znovu obrátit rozhovor k proroctví.
,,Dost," zarazila ho rázně. ,,Už jsem řekla. Musel jste se nejspíš splést."
,,Kéž by má paní. Avšak, na vaši žádost jsem vše zopakoval." Jeho hlas zněl naléhavě. Byl přesvědčen, že on svou práci udělal dobře, i když by rád věřil, že se někde stala chyba.
,,Můžeš jít." Salarok se zadíval ke krbu, jakoby doufal, že snad jeho paní změní názor. Nikdy by si nedovolil pochybovat o její inteligenci a moci, nýbrž tentokrát mu v mysli vytanula myšlenka zda není jejich paní pod něčím vlivem, či dokonce nedoufá, že ji proroctví přinese vysvobození.
,,Jak si přejete," znovu se uklonil a pomalým krokem opustil místnost. Moc dobře si uvědomoval, že nemá mnoho času. Do půlnoci zbývalo jen několik málo hodin a on byl odhodlaný najít nějaký způsob, jakým by svou paní přesvědčil o pravdivosti proroctví. Pouhé jméno viníka by ji možná utvrdilo, avšak tuhle odpověď obvyklým způsobem věštění nedostane.
Jeho specialitou byl oheň. Dokázal z něj vyčíst prakticky cokoliv. Počasí, úrodu, prostě cokoliv, co si kdokoliv zamane. Sám moc dobře věděl, že jeho předpovědi se pokaždé vyplní. Právě proto ho jeho poslední čtení v plamenech vyděsilo. Neprodleně se s věštbou svěřil své paní, která ho nicméně jen s úsmevem ujistila, že to není možné. Tehdy se na ni díval a na chvíli zapochyboval zda tohle je ta Terra, bytost, která je podle některých nejen všemocná, ale i vševědoucí. Tehdy řekla, jakoby mu snad četla myšlenky, že si jí lidé příliš idealizují.
,,Snad on by pomohl," zauvažoval Salarok a změnil směr své cesty. Původně chtěl navštívit svoji laboratoř a všemožnými způsoby zjisti víc a byl si jistý, že by se mu to podařilo, nicméně je tu někdo, kdo by snad mohl promluvit jeho paní do duše.
Sešel schody a prošel chodbou až na její konec. Mířil do knihovny, kde snad najde pomoc.
,,Nicolasi?" zvolal jakmile vešel. Rozhlížel se kolem, ale viděl jen regály přeplněné knihami. Ovšem knihovna byla rozsáhlá a Nicolas mohl být kdekoliv.
,,Salaroku? Jsi to ty?" ozvalo se. ,,Jsem tady vzadu." Salarok co nejsvižnějším krokem zamířil k zadní části knihovny, kde byli uschovány většinou sbírky vědeckého zaměření.
,,Nicolasi," vyslovil znovu jeho jméno s radostí, že mladíka našel.
,,Děje se něco?" zajímal se odložil knihy na stůl.
,,Jde o určitou věc, přísně tajnou." Nicolas na srozuměnou pokynul. ,,Proroctví."
,,Ano, vím o něm." Salarok se s ohromením zapotácel a zbledl. Nechtěl, aby o něm kdokoliv věděl a šíril drby. ,,Můžeš být klidný, Terra mi o něm sama řekla."
,,Aha," oddechl si. Skoro zapomněl jaké přátelství panuje mezi jeho paní a Nicolasem. ,,Pak zřejmě chápeš proč tu jsem."
,,Tuším. A říkám ne." Otočil se ke knihám a začal je třídit na dvě hromádky.
,,Nechápu proč odmítáš?"
,,Terra je tvrdohlavá, co si zamane to udělá."
,,Tady ale jde o její život," naléhal Salarok a byl odhodlaný zde třeba strávit noc, aby Nicolase přesvědčil. Věděl o mladíkově zálibě v knihách. ,,Ty ji snad přesvědčíš."
,,Terra má svou hlavu. Sotva ji já přesvědčím o opaku."
,,Ani to nezkusíš?" Nicolas odložil poslední knihu a na chvíli se zamyslel. Tušil, že mu Salarok nedá pokoj dokud neřekne ano. Co mu zbývalo.
,,Jak myslíš, promluvím s ní," souhlasil nakonec a otočil se k němu tváří.
,,Díky," oddechl si Salarok. Zřejmě opravdu věřil, že Nicolas Terru přesvědčí. ,,Já se zatím pokusím zjistit viníka. Když budeme znát jeho jméno, třeba nám paní uvěří." Nicolas zpozorněl. Věděl, že Salarok je ve svém umění mistr, což skýtalo určitá nebezpečí. Nesmí to jméno zjistit.
,,Myslím, že nemá cenu, aby jsi s tím ztrácel čas. Odpočiň si a nech to na mě." Salarok chtěl něco namítnout. Sice Nicolasovi věřil, proto ho taky požádal o pomoc, ale nechtěl jen nečině sedět. ,,Čím míň ji budeš připomínat proroctví, tím líp." Vypadalo to, že stařec nad tím uvažuje. Prioritou pro něj bylo dobro jeho paní a byl ochotný pro to udělat cokoliv. ,,Pokud tolik toužíš přispět, můžeš třeba posílit stráže u jejího pokoje a kolem celého jižního křídla sídla." Místo, kde všichni pobývali působilo na osmnácté století velmi starobyle. Před zraky obyčejných smrtelníků bylo sídlo skryto, o což se postaral Salarok již před deseti lety, kdy byla celá rezidence vybudována. Obývalo ji jen málo lidí, Terra, Nicolas a Salarok a samozřejmě nespočet stráží, kteří se ovšem co měsíc měnili. Jak jednou řekl Salarok, jejich paní není výstavní atrakci, kterou by směl spatřit každý komu se zachce. Byl to on, kdo ji od jejích osmi let vychovával a učil vše, co mladá dáma musí znát. Ona a Nicolas pro něj byli, jako vlastní děti.
,,Dobře," kývl Salarok a, rozhodnut odejít splnit svůj úkol, se otočil ke dveřím. ,,Nicolasi?" zastavil se ještě.
,,Ano?"
,,Terra, ale i ty jste pro mě velice důležití," začal, načež se Nicolas usmál. Vlastní rodiče neměl a Salarok opravdu dokázal výborně nahradit otce. Jako malý ho tak i oslovoval, ale později zjistil, že jméno by přece jen bylo vhodnější. ,,Dávej na sebe pozor. I přesto, že věštba vyjevila jen zkázu naší paní, nerad bych, abys se do připletl."
,,Budu opatrný," slíbil Nicolas a s mírně předstíraným úsmevem čekal až Salarok opustí knihovnu. Když byl konečně sám, vzal si z jedné hromádky knihu a v ruce s ní odešel z knihovny.

Salarok udělal přesně to, co u Nicolas poradil, ale i přesto neměl pocit, že toho vykonal dost. Přece jen jméno by tolik pomohlo a Nicolas se to ani nemusí dozvědět. On určitě Terru přesvědčí a to jméno zůstane jen mezi zdmi jeho pracovny.
,,Možná, když poupravím postup," uvažoval nahlas a procházel se po pracovně sem a tam. ,,Místo měsíční soli bych mohl použít…" Souhlasně se pro sebe usmál. ,,To bude fungovat." Začal pobíhat po laboratoři a z různých šuplíku a poliček začal vytahovat různé pytlíčky a skleněné ampulky. Přistoupil ke stolu a začal vše míchat v hliněné misce zatímco si pro sebe mumlal postup. Byl si jistý, že tohle mu jméno pachatele odhalí, pak bude moci dokázat pravdivost svého proroctví a jeho paní bude zachráněna.
Z venku se ozvaly hodiny odbíjející jedenáct hodin večer. Jedenáct úderu během kterých Salarok počítal dobu, kterou bude muset počkat, aby směs v misce dostatečně zhoustla. Bude to tak tak, ale stihne to.

,,Terro." Jméno se neslo pokojem až k krbu, kde dívka stála. Jedinou reakcí byl sotva patrný úsmev. Jen takové malé zkřivení rtů. ,,Neměla jsi být v podzemí?" Znovu se usmála. Tentokrát to byl úsmev patrnější a jakoby výsměšný.
,,Neříkej, že ty tomu věříš?" Otázka se chvíli vznášela ve vzduchu   než se střetla s odpovědí.
,,Ano," kývl. ,,A ty by jsi měla taky."
,,Nicolasi prosím tě," téměř se zasmála.
,,Připadá ti to tolik nereálné?"
,,To ani ne," zavrtěla hlavou a výraz v její tváři se změnil na ustaraný. ,,Ale kdo by dělal něco takového? Každý přece ví, co by se v případě naplnění proroctví stalo." Nicolas kývl. V hlavě se mu okamžitě přehrál sen, který ho poslední týdny trýznil. Věděl, že je to varování, ale nikomu se o tom nezmínil. ,,Kdo?" zopakovala otázku jakoby doufala snad doufala v odpověď.
,,Terro," položil ji ruku na rameno. Uvnitř sebe sváděl boj se svým svědomím. Tušil, že by stačila jediná věta, snad i pár slovíček, a Terra by ho nejspíš poslechla. Opustila by svoje komnaty, které se pro ni v příštích hodinách stanou hrobkou. ,,Dávej na sebe pozor," vyšlo z jeho úst. Jeho svědomí prohrálo a zůstalo uvězněno v okovech lží. Téměř jakoby viděl její úsmev v odpověď, ačkoliv jediné, co mohl obdivovat, byli její vlasy, které jakoby hořeli. Záře ohně se v nich odrážela a vytvářela dojem plamenů. Jeden obraz ji zachycoval právě s plameny místo jejich zlatých vlasů. I když většinou se skrývala za masku formality, uvnitř ní se skrýval pravý oheň její povahy. Nicolas ji znal jako vyrovnanou a klidnou osobu, ale i jako dávku s divokou a nespoutanou energií.
Aniž by cokoliv řekl, odešel a dveřmi oddělil Terru od okolního světa. Jeho poslední slova byla spíše radou do příštích let. S úderem půlnoci dosáhne věku osmnácti let a její tělo naposledy vydechne.

Salarok utíkal chodbami, na svůj věk a mírně zavalitou postavu poměrně rychle. Na čele mu rašili kapky potu a ústa měl pootevřená, jak se snažil vystačit s dechem. Jeho dunivé kroky doprovázeli údery věžních hodin. Když vybíhal schody, kladivo uhodilo do zvonu po desáté. S jedenáctým úderem se zastavil před dveřmi a snažil se uklidnit svoje divoce bušící srdce. Dvanáctý úder přinesl prudkou ráno, když se Salarokovi podařilo otevřít mohutné dveře a pohled padl na tělo jeho paní. Ta která rozhodovala o každé duši každého člověka na zemi, teď sama ležela na zemi, bez života, bez duše, bez šance.
Salarok věděl, kdo to způsobil, znal to jméno, ačkoliv tomu nemohl uvěřit. Neobtěžoval se ho ani hledat, vydal se rovnou za Terrou a doufal, že ji zastihne živou. Přišel pozdě. Je mrtvá a on už nejspíš bude na cestě někam do neznáma. Nechápal proč to udělal. Od něj by to čekal nejméně, vlastně vůbec. O to víc ho to bolelo. Dnes nepřišel jen o svou paní, ale i člověka, kterého považoval za syna.
Tu noc se toho mnoho změnilo. Lidi smrt Terry zasáhla aniž by to věděli nebo nějak poznali. Tu noc, jakoby se otevřela truhla a na svět vypustila vše, co se několik staletí řídilo přísnými pravidly. Pravidly Terry. Její smrt znamená naplnění Nicolasova snu. Noční můry a mocné skutečnosti za kterou se lidé modlili, aby se nikdy nestala. Tu noc byli jejich motlitby roztrhány na kousky a zašlapány do země.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama