Případ ve školce

28. května 2011 v 13:49 | Nelie |  Artefakty
Moje úplně první fanfikce. Tehdy ještě neovlivněná párováním dvou mužských hrdinů a nadšená do psaní o kytičce a sluníčku. Tato povídka je tedy vhodná i pro embryo.
Fandom: Yu Yu Hakusho
Žánr: Komedie/Parodie
Rok napsání: 2005
Rok přepsání: 2010
P.S. Přepsání bylo jen lehké, spíše jsem jen mezi přímé věty vložila nějaký ten popis. Z ničeho něco neuděláte, stejně tak nejde již jednou napsaná povídka přepsat v dokonalou, aniž bych nevymazala to prvotní kouzlo. Stylisticky tedy žádný zážitek mít nebudete, ale snad se aspoň trochu nasmějete.

***
Duchovní svět.
V červeném polstrovaném křesle si za stolem hoví malé batole s hučkou na hlavěvelikosti jeho samotného a modrým dudlíkem, jehož okusováním si krátí čas. Naproti němu sedí mladík s rudými vlasy a dívá se na stolní hodiny, které jsou provokativně umístěny uprostřed stolu. O kousek dál je o stěnu opřený malý ohnivý démon celý zahalený v černém, jeho nevraživý výraz udržuje všechny v bdělosti.Poslední v místnosti ječernovlasý kluk, který nervózně přechází sem a tam, jako lev po kleci…připravený kdykoliv zaútočit na svoji kořist.
"Sakra, kde se loudá?!" prohodí spíš jen tak sám pro sebe. Ticho v místnosti ho znervózňuje, tikání hodin mu drásalo nervy. Záchranným lanem pro něj byly občasné nadávky na onoho dotyčného.
Malý princ v křesle se přesunul do pohodlnější pozice. I on už toho čekání měl plné zuby. Na démonovi, opřeném o zeď,začínaly být vidět známky spánku a nepatrný pohyb směrem k podlaze. Příčina toho všeho - půlhodinové zpoždění jednoho zrzouna.
"Jsem tady!!" Dveře se prudce otevřely a v místnosti jakoby se zastavilčas. Hiei se se škubnutím probral a okamžitě nasadil svůj obvyklý pohledžraloka. Yusuke se zastavil uprostřed místnosti a vrhne ke dveřím nenávistný pohled. Kurama se ani nepohnul, neměl ve zvyku vyvolávat konflikty a ostatní si poradí sami. Koenma v křesle se narovnal a nasadil vážný pohled.
"Sorry, jdu trochu pozdě," pronesl s klidem zrzek, jako by si v pekařství kupoval rohlíky. Yusuke zrudl vzteky. Přijde pozdě a ještě se chová jako
"Trochu, trochu?" říká a hlas se zvyšuje. Kuwabara se zastaví a překvapeně se na něj podívá. Hiei se na to zpovzdálí dívá, rád by ho zesekíroval sám, ale přenechá to Yusukemu.
"Tomu říkáš trochu! Půl hodiny! Půl hodiny tady dřepíme a čekáme tu na tebe," křičí a v obličeji fialoví. Kuwabara pomalu couvá. Radši mlčí. Možná je ještě čas utéct. Pomalu míří ke dveřím. Jeho záda narazí na tvrdý povrch. Když se otočí, zjistí, že dveře jsou zavřené. Kousek od dveří se škodolibě usmívá Hiei. Parchant, proklíná ho v duchu.
"Hele Yusuke, promiň...." souká ze sebe pomalu "....já...já se musel učit," řekne nakonec. Yusuke nic neříká a pořád se k němu přibližuje.
Hiei obsadí jednu židli. Všichni čekají až si to s ním Yusuke vyřídí. Prudká rána ohlásí konec vyřizování účtů. Yusuke usedne na židli a o chvilku později se dopotácí Kuwabara s fialovým okem.
"Tak začneme," řekl Koenma a podá každému stoh papírů. Obsahují nějaké informace a fotky. Kuwabara prolistuje papírama.
"Dyť jsou to malý děti,"řekne, když mezi papírama nenajde jedinou fotku, kde by byl někdo nad osm let.
"Postřeh o to tu jde,"kývne Koenma"Je to seznam zmizených dětí," vysvětlí "Z jedné jediné školy."
"Není tohle spíš případ pro policii?" zeptá se Yusuke a dál si prohlíží papíry. Hiei štítivě pokládá listy na stůl. Nenávidí malý děti.
"Jde o to, že děti byly uneseny, když šli sami domů a v okolí byla zaznamenána nějaká cizí síla. Většinou jde o první třídu, ale tam svoje zásoby asi vyčerpal, a tak se zaměřil na mateřskou školu, která je součástí školy."
"Jsou to jenom dívky,"poznamenal Kurama, když dojde nakonec papírů.
"Ano, zdá se, že unáší jen malé holčičky," kývl Koenma "Máte za úkol je v bezpečí zachránit,"řekne "A s tím únoscem si dělejte co chcete," řekne ledabyle.
"Tak na tohle jsem čekal," řekl s úsměvem Yusuke. Shrábne seznam pohřešovaných a zamíří ke dveřím. Ostatní ho následují.

Půl druhé. Právě zvoní a ze dveří školky se hrne horda malých dětí. Všichni čtyři stojí před branou a sledují dav dětí. Na některé čekají rodiče, ale pár je jich odsouzeno jít sami.
"Tak jdem na to," řekl nakonec Yusuke. Ukáže na čtyři holčičky, které zamíří do ulic. Všichni kývnou a zamíří za nimi.
Po chvíli se rozejdou.
"Tak každý si vezme jednu," řekl Yusuke. Kurama se zahne doprava. Kuwabara zamíří doleva. Po chvíli se rozejdou i poslední dvě. Hiei s mručením vyskočí na strom a sleduje jednu z obětí. Na Yusukeho zbyde poslední.
Všichni je opatrněsledují až domů. Znovu se setkají před školou.
"Ta moje došla v bezpečí domů," řekl Kuwabara.
"Nápodobně," kývl Kurama. Hiei taky kývne. Ani jedna z nich nebyla unesena.
"Musel vědět, že je sledujeme, takhle to nepůjde," zamyslí se Yusuke. Po chvíli se mu na tváři objeví škodolibý úsměv.
"Hádám, že tě něco napadlo," řekl Kuwabara. Yusuke kývne. Pak se podívá na Hieiho.
"Co?" zeptá se, kdyžvidí jeho upřený pohled.
"Hele, hlídat je všechny nemůžem. A co se obyčejně dělá v takovýchhle případech?" zeptá se Yusuke. Kuramovi to dojde.
"Snad nechceš....?"zeptal se.
"Ale ano. Někoho tam nastrčíme a nejvhodnější kandidát je Hiei," usměje se Yusuke.
"Cože?"
"Výborně tam zapadneš.Možná budeš trochu přečuhovat, ale aspoň nebudeš nejmenší."
"Na to zapomeň a navíc jsem kluk jestli jsi si nevšiml," podotkl Hiei.
"To nevadí v tomhle věku se kluci od holek rozeznávají leda tak copánkama. No tak Hiei, každý se musí obětovat! Zákon party."
"Blbej zákon a navíc jsem se o to neprosil, pomáhám vám jen kvůli podmínce."
"Udělej to pro ty děti,"řekne Yusuke sladkým hláskem.
"Kašlu na děti," řekne vztekle.
"Tohle by Koenma nerad slyšel," řekne Yusuke "Buď to uděláš dobrovolně, nebo budeme muset použít násilí," dal mu vybrat Yusuke. Hiei nakonec rezignovaně kývl.
"Výborně, tak se sejdem zítra ráno před sedmou u mě doma, já si musím zaběhnout k Keiko," řekl Yusuke a rozběhl se směrem k Keiko.
"Toho bude litovat,"zaťal pěsti Hiei. Kuwabara se radši distancoval od výbušné zóny a zamířil domů.Kurama zamířil zpátky do školy, za chvíli končila polední pauza. Hiei dál proklínal Hieiho. Chudák kdyby věděl, co ho čeká.
Bylo půl osmé. Před branou stála čtveřice. No spíš trojice a jedna holčička. Kuwabara se ještěpořád dusil smíchy. Yusuke se tvářil spokojeně a Kurama se sám pro sebe usmíval. Mezi nimi stál nebo spíč stála Hiei rudý vzteky. Vlasy měl sčesané dolů a svázané do copánků, které byly na konci svázané gumičkou s motýlky. Bílou pásku vystřídala šátek s kytičkami. Byl oblečený do bleděrůžovo-modrých šatiček a mašlí kolem pasu. Kolem krku měl růžovo-modré korálky. Růžové botičky s motýlkem byly sladěné s bledě růžovo-modrými proužky podkolenek. A nechyběla ani růžová kabelka. A co se týče obličeje. Malé holčičky jsou parádnice a tak mu pusu přetřeli leskem na rty. Při prvním pokusu se jim Hiei málem pozvracel. Chuť jahod mu asi nesvědčila. S pomocí Keiko mu trochu namalovali řasy a přidělali trochu růžové na tváře. Nebo jinak Yusuke, Kurama a Kuwabara ho drželi a Keiko z něj dělala malou holčičku.
Hiei byl pod tím vším rudý vzteky.
"Úsměv Hiei, musíšpůsobit přesvědčivě," řekl Yusuke.
"Přísahám, že to schytáš," zavrčel na něj Hiei.
"Tak běž už na tebečekají," řekl Yusuke a postrčil Hieiho ke dveřím "A nezlob," dodal mateřským hlasem.
"Škoda, že nemůžem zůstat, určitě by to stálo za to,"podotkl Yusuke a s ostatními zamířil do školy. Ostatní nemohli nesouhlasit.

Hiei opatrně nakoukl do třídy. Všude viděl malé pobíhající děti. Některé si stavěli s kostkami a jiní si malovali. Do jeho citlivých uších mu zněli pisklavé hlásky. Už se to chystal vzdát, když za sebou uslyšel něčí hlas.
"Ty jsi ta nová, že?"zeptala se usmívající učitelka. Hiei kývl. "Jak se jmenuješ?" Hiei začal přemýšlet, co by si vymyslel.
"Yukina" řekl první jméno, které ho napadlo. Učitelka se na něho/ní usmála a vzala ho/ní za ruku. Hiei by tu její nejradši usekl. Lepší jméno říct nemohl.
"Pozor děti, máme tu novou žačku, jmenuje se Yukina, tak k ní buďte hodní," řekla učitelka. Všichni se podívali směrem k Hieimu/Yukině a zamávali mu/jí. Hiei opatrněvstoupil mezi dav dětí. Měl pocit jako by stoupil mezi nějaký hmyz. Snažil se od nich co nejvíc distancovat, ale ty potvůrky byly všude.
"Tak teď si budeme malovat," řekla po chvíli učitelka a každému dala papír a pastelky. Všichni okamžitě začali čmárat všechno možný. Hiei zíral na papír a na pastelky. Hnusný barvy, hnusný papír, hnusnej Yusuke,klel v duchu Hiei. Zadíval se kolem sebe na hořečně malující děti. Nechtěl být podezřelý, a tak vzal jednu do ruky. Nikdy v životě nemaloval. Hned při prvním pokusu se mu zlomila tuha. Takhle to šlo i s dalšími pěti pastelkami. Ta šestá se mu vzteky zlomila v ruce celá. Hiei s nima vztekle mršil i zem. Na jeho papíře bylo vidět šest barevných teček. Snad jí to bude stačit. Hiei naštvaněvstal a mrskl papírem před učitelku na stůl. Nasupeně odešel a posadil se na zem. Učitelka se zmateně dívala na papír a šest teček. Byla zvyklá na různéčmáranice, ale tohle.
Asi po půl hodiněvšichni dokreslili. Hieiho zajímalo, jaké další mučení bude následovat. Učitelka si vysbírala výkresy a posadila se před cosi velkého, hnědého, co mělo v předu černo-bílé zuby. Hiei si vzpomněl, že tohle lidé nazývali klavír, ale nevěděl,c o to dokáže. Učitelka se dotkla prsty kláves a třídu naplnil zvuk. Hiei si zacpal uši. Hrozný zvuk. Normálně by z tý věci udělal sirky, ale tady měl k dispozici jenom malý nůžky, které byly stejně tupý jako Kuwabara. Učitelka začala zpívat a ostatní děti se k ní přidali. Bože, co to je? Z ní to jak vytí kojotů. Hiei se schoval co nejdál a doufal, že si nikdo nevšimne, že se k týhle příšernosti nepřidává. Konečně to mučivé vytí přestalo. Teď si mohli dělat děti co chtěli. Hiei měl v plánu zdrhnou, tady už to nevydrží. Bohužel si ho/jí odchytla jiná holčička.
"Ahoj, nechceš si hrát?" řekla a ani nečekala na odpověď a vzala ho/ji za ruku a táhla k miniatuře domečku pro panenky. Hiei sebou žuchl na koberec a zadíval se na růžovou příšernost z umělé hmoty. Do ruku mu vrazila panenku. Hiei na ni zmateně zamrkal. Sakra a s tím mám dělat co? Díval se jak s tou druhou umělotinu ťuká o zem. Hiei se znovu podíval našklebící se figurínu ve své ruce. Měla na sobě podobné šaty jako on. Začal zkoumat objekt. Zjistil, že na rozdíl od něho, jí ty šaty může sundat. Bohužel si neporadil s malinkými knoflíčky a netrpělivě s ní začal mlátit o zem. Po pár vteřinách panence odpadla hlava. Hiei se vítězoslavně usmál. Hlava se skutálela k nohám holčičky, která ho/jí pozorovala. Teď se dala do pláče. Hiei ji ignoroval a dál zkoumal, co panenka vydrží. Po chvíli měla panenka ohořelé šaty a jelikož byla z umělé hmoty, tak se některé části těla roztekli. Pomalu jí odpadávali kusy končetin. Hiei zbytek hodil za záda a začal se rozhlížet po další objeti. Všiml si holčičky, která doslova ječí na celé kolo. Nechápal proč, a tak sesbíral zbytky ohořelé panenky a donesl je před ní. Bohužel to nezabralo a proud slz se ještě zvětšil. To už se k ní hrnula učitelka a začala ji utěšovat. Pak si všimla ohořelých zbytku a ustrašeného výraz Hieiho/Yukiny. Hiei nebyl vyděšený z panenky, jak si učitelka myslela, ale děsil ho jekot. Pro jeho uši to byl ten nejhorší zvuk. Modli se ať den skončí a on bude moct uškrtit Yusukeho.
Když se podařilo utišit zdroj jekotu a vodopád slz byl zastaven lízátkem, byl čas na jídlo. Hiei se díval na svoji porci, jako by byla otrávená. Plátek čehosi hnědého a měkkého a na něm cosi červeného a sladkého. A v sklenici před ním byla bílá tekutina, která Hieimu nechutnala. Když se nikdo nedíval využil svojí rychlosti a mlíko vylil do květináčů a chleba vyhodil o okna. Pak se poslušně posadil zpátky za stůl. Konečně se podařilo učitelce do každého nacpat jeho příděl mlíka. Byl čas odpočinku. Konečně něco co znám pomysl si Hiei a položil se na zem a klidně zavřel oči. Jeho klid byl přerušen proudem slov, linoucích se z učitelčiných úst. Hiei otevřel oči. V ruce držela knížku. Z ní pocházela ta příšerná slova o králíčku. Hiei se k ní otočil zády, ale to nezabralo. Sakra nemůže držet hubu?! Měl chuť jí udělat to stejné, co panence.
Konečně zmlkla. Začala všechny obcházet a přikrývat je. Hiei přetrpěl její ruku na sobě a i jemu se podařilo usnout.
Konečně konec. Hiei rychlostí blesku vylítl z třídy a zamířil ven. Konec mučení sem užnevkročí. Přetrpěl i držet se za ruku s nějakou bezzubou holkou, když šli na procházku. Vyšel ven, kde čekal Yusuke a ostatní. Když byl asi půl metru od nich, oslepil ho záblesk světla. Ten parchant Yusuke si ho vyfotil.
"Do archívu," řekl s úsměvem. Hiei mlčel. Nejradši by ze sebe ty věci strhnul, ale jeho úloha ještě nekončila. Yusuke, Kurama a Kuwabara zamířili za těmi, co museli jít domůsami a Hiei se vydal sám ulicí.
Šel už pět minut a už mu to šlo krkem, když se před něj kdosi postavil.
"Ahoj zlatíčko, kdyžpůjdeš se mnou dostaneš bonbóny," řekl mile. Nějaký blbý dítě by na to skočilo a pro Hieiho bylo zahanbují předstírat, že patří mezi ně. Nechal se vést a snažil se krotit svoji sílu. Únosce ho dovedl k budově, co bylo dřív nejspíš továrna. Když vešel dovnitř všiml si zamřížované místnosti, kde bylo nejmíň 20 pobledlých dětí. Hiei nechápal o co mu jde.
"Tak teď se přidáš ke kamarádkám," řekl a chytl ho/jí za rameno.
"O co vám jde?" zeptal se.
"Máš něco, co hrozněpotřebuju. Tvoje mladá síla. Bez bych byl už mrtvý, ale pořád ji nemám dost. Ty jsi poslední. A pak budu nesmrtelný." Tak to Hieimu stačilo. Uvolnil sílu, aby ho ostatní našli. Únosce ucítil příval síly a o krok couvl.
"Ty nebudeš jenom obyčejná holčička, že?" zeptal se.
"Ne," řekl Hiei a strhnul si gumičky z copánků. Vlasy se vrátily do původního tvaru. Z čela si sundal šátek, který skrýval výhružně mrkající Jagan oko. Únosce znovu couvl.
"Ty nejsi ani holčička,"
"Trefa,"
"Co jsi zač?"
"Nejdeme pozdě?" ozvalo se za nimi. Yusuke hodil Hieimu jeho meč. Vedle něho stáli Kuwabara s duchovním mečem v ruce a Kurama s růžovým bičem.
Únosce zaječel.
"Oukej vzdávám se" řekl při pohledu na nablýskanou katanu. Yusuke zklamaně sklopil připravenou ruku.
"Museli jsme dostat takovýho sraba?!" řekl "Ale Koenma řekl, že s ním můžem dělat, co chceme,"zablýsklo se mu v očích a pomalu se přibližoval k démonovi.
"Ne prosím. Udělám cokoliv," řekl a klekl si s prosebně semknutými rucemi.
"Dobře, dobře," mávnul rukou Yusuke. Kurama s Kuwabarou mezitím vysvobodily děti. Byli v bezvědomí, ale jinak v pořádku.
"Až se probudí nebudou si nic pamatovat," řekl Kurama. Společně je vynesli před továrnu a zavolali policii. Pak vzali únosce a zavedli ho do Duchovního světa. Tam si s ním poradí.Když si ho Koenma přebíral dusil se smíchy nad Hieiho vzhledem. Hiei zrudl, ale šaty měl u Yusukeho, a tak musel počkat.
Konečně byl znovu ve svých starých šatech.
"Škoda ty copánky ti slušeli," podotkl Yusuke.
"Blbečku," zavrčel na něj.
"A jak ses vůbec měl veškolce?" zeptal se Yusuke. Hiei na něj vrhl vražedný pohled.
"Už nikdy to přede mnou neříkej," řekl a vyskočil z okna. A tak, bohužel, byl Hieiho zážitek uchován v tajnosti. Ještě měsíc trvalo než se z toho vzpamatoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snovačka Snovačka | Web | 24. července 2011 v 18:42 | Reagovat

Zdravím. Koukám, že sis přestěhovala blog :). Máš to tu vskutku moc pěkné :).
Chtěla bych se tě zeptat, zda nebudeš mít nic proti tomu, když u sebe zveřejním odkaz na tuhle povídku. Vypadá to zhruba takhle: http://youreyesonly.blog.cz/1003/fanfiction
Kdyžtak se ozvi do komentářů nebo návštěvní knihy. Arigato.
S.

2 Simon Simon | Web | 10. července 2012 v 13:12 | Reagovat

Tak toto bola paráda :D Hiei v inom svetle :)"Škoda ty copánky ti slušeli," podotkl Yusuke. - ten záver :D pekný blog - inak ja sama som bola kedysi nadšencom anime. takéto tvorby odcením vždy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama