Ti, kteří sešli z cesty

16. září 2011 v 13:12 | Nelie |  Jednorázovky
Napsáno: 2009
Žánr: Horor
Upozornění: Výskyt upírů, detailní popis mrtvoly ;D
Řekla bych, že je těžké se dostat přes začátek, ale věřím, že jakmile se na plac dostanou Jack s Michaelem, začtete se. Je to dva a půl roku staré... alespoň mám na čem porovnávat pokrok :)

***
Slunce pomalu vycházelo a jeho teplé paprsky se plazili po stěnách budov. Kousek po kousku odhalovalo dění minulé noci. Noci, kdy byla prolita krev.
,,Teda šéfe, dneska to fakt stojí za to," zhodnotil situaci mladý strážník. ,,Tentokrát se nám bude určovat totožnost poněkud hůř."
,,Máš pravdu Jamesi. Projdi záznamy pohřešovaných a zjisti jestli se někdo přibližuje téhle podobě."
,,Rád to udělám, ale nejsem si zcela jistý jestli je to žena či muž." Vrchní detektiv se zadíval na tělo před sebou. Nebo lépe řečeno kolem sebe. James měl pravdu, na první pohled nešlo určit pohlaví. Tvář zcela chyběla. Skrz cáry masa prosvítaly části kostí. Svaly okolo čelisti scházeli úplne a obnažené čelisti bez zubů byly vystaveny světu. Nos byl několikrát přeražený a oči… jen prázdné důlky zaschlé krve. Lebku, kterou dříve nejspíš pokrývala bujná kštice, teď hyzdili chuchvalce vlasů obarvené krví. Na několika místech ale zcela chyběli. Jen prázdné krátery masa a holé lebky.
Tímto končil popis hlavy, jejíž temeno spočívalo v rohu ulice. Tělo, na které byla dříve připevněna šlachami a obratli, leželo o pár metrů dál, u nohou detektiva a strážníka.
,,Pozorně se zadívej na to tělo," poradil mu detektiv. James s mírným znechucením upřel oči na tělo. Jestli se to tak tedy dalo nazývat. Útocník si opravdu vyhrál. Obě ruce i nohy byli odtrženy od těla a vyměněny. Pak je velmi amatérsky sešil zpátky k tělu. Působilo to opravdu kuriózně, ale především děsivě. A i hrudník byl jaksi ochuzen o prsní svaly. S přehledem bysme mohli spočítat žebra, která kdysi chránila srdce a jiné orgány. Nutnou podotknout, že ty se doslova váleli všude kolem, jen ne v těle.
,,Bohužel nic nevidím. Teda ne to, co by mi podařilo identifikovat muže nebo ženu."
,,Podívejte se na pánevní oblast." James se zahleděl do nižších partií. Zprvu měl za to, že jeho nadřízený myslel pohlavní orgány. Ty by byli normálně zcela dobře vidět, protože oběť byla zcela svlečena. Tentokrát to ale mělo háček. Ať už byli nižší partie obohaceny čímkoliv, násilník je zcela odstranil. James tak mohl obdivovat jen stydkou sponu a tu měli, jak ženy, tak muži.
,,Promiňte, ale ono to nemá-"
,,Pánev, Jamesi, pánev!" James, ale jen bezmocně zavrtěl hlavou. Byla sice pravda, že pánevní kost dosti vyčuhovala z potrhaných boků, ale copak něco takového může určit pohlavi? ,,Ženy, jakožto rodičky, mají širší pánev. Díky tomu mají oblé boky, kterými tak rafinovaně vlní, aby upoutali vaši pozornost."
,,No, víte," začervenal se James.
,,I přestože, je tělo tak podrásané, že pas není možné rozeznat. Pánevní kost zůstala nepoškozená." James se znovu pozorně zahleděl na vyčnívající kost. Opravdu, výstupky plochých kostí od sebe byli dál, než u muže.,,Musíš si všímat každého detailu. Teď sežeň ten seznam pohřešovaných." James kývl a odběhl pryč. Detektiv se naposledy zadíval na tělo. Byla už pátá v pořadí. A to jen během měsíce. Pokaždé žena. Nikdy se jim ale nepodařilo určit jméno. Těla byla natolik zdevastovaná, že ani příbuzní, kteří pátrali po svých dcerách, nemohli tělo identifikovat. Každé vodítko bylo odstraněno. Tetování, znamínko, jizva nebo cokoliv jiného, co normálně vedlo k odhalení totožnosti… nic.
Zřejmě i tahle chudinka bude vedena v záznamu, jako oběť číslo pět.

Byla hluboká noc, ale ulice byli přeplněny obyvateli města. Každý klub, každá hospoda i každý roh ulice byl okupován lidmi. Ať už střízlivými nebo už dosti podnapitými.
Teprve pod kabátem noční oblohy tohle město ožívalo. V době, kdy šli někteří spát, ostatní cpali peníze do kapsy a vyráželi na pravou noční jízdu.
V jiné části města se s první hvězdou probouzelo cosi, co bylo lidmi vypovězeno do téhle tmavého kouta světa.
,,Nesnáším, když se prodlužují dny," zívl černovlasý mladík. ,,Máme pak míň času na zábavu."
,,Pak se rychle obleč," hodil po svém svěřenci oblečení. ,,Musíme vyrazit."
,,Bručoune," zamumlal šeptem, když se k němu otočil zády.
,,Slyšel jsem tě Jacku."
,,No jo," zamračil se Jack a začal se oblékat. ,,A kam to bude dneska, drahý Michaele? Slyšel jsem že v baru U Larryho je narozeninová oslava. Tam bysme mohli něco zakousnout."
,,Snad by to šlo," kývl. ,,Máš adresu?"
,,Jo. Vím o tom jen já."
,,Tím líp, sejdeme se u vchodu."
,,Fajn," kývl Jack.
O pár minut později šli oba městem a hledali ulici, kde měli zmíněné narozeniny slavit. I přesto, že byla teplá letní noc, měli na sobě dlouhé černé kabáty s vysokým límcem, který jim zakrýval tváře. Dnešní styl byl různý a podivínských tipů si nikdo nevšímal.
Po pár minutách dorazili k dveřím s neonovým osvětlením. Zevnitř se linula hlasitá hudba a pach kouře.
,,To má být ono?" zeptal se Michael. Jack kývl.
,,Já vím, že tyhle pajzly nemáš rád. Ovšem musíš uznat, že v takováhle putikách se to opilými lidmi jen hemží. A jak je známo, lidé s vysokou hladinou alkoholu, obzvlášť ženy, jsou velmi povolné. Což se nám hodí, ne?"
,,Logiku to rozhodně nepostrádá. Nicméně se nebudeme dlouho zdržovat." Na to otevřel dveře a vstoupil do nevábně zapáchajícího baru. Jack chtěl něco utrousit na jeho adresu. Třeba, že by se mohl aspoň jednou odvázat. Zahodit tu masku profesiálnosti a spojit užitečné s zábavným.
Vešel za ním a našel svého učitele postávat u baru. Připojil se k němu a začal se rozhlížet kolem.
,,Rozhodně máme z čeho vybírat," usmál se Jack.
,,To ano. Opravdu bysme se neměli zdržovat."
,,Co tě žere? Máš strach z poldů, nebo co?"
,,Jen takové tušení. Najdi si ji, udělej svoje a zmizíme," prohlásil a odešel si po svých. Jack znovu proskenoval oblast kolem sebe. Celý prostor byl osvětlen… no pokud tu byl nějaký zdroj světla, tak opravdu velmi skromný. Občas se někde něco zablesklo a osvítilo to tváře všech přítomných. Většina lidí tančila, tedy jestli se to tancem dalo nazývat. Někteří zvláštně poskakovali, jiní se vlnily. Nic z toho nebylo do rytmu hudby, která připomínala třískání hrnců.
Jack spatřil Michaela, jak si vede jakousi ženu stranou. Zřejmě dnes opravdu spěchal. Usoudil, že by si měl taky někoho najít. Rozhodl se s ničím nepárat. Vmísil se mezi dav a podle pachu našel nejvhodnější kandidátku. Potřeboval někoho už trochu opilého, aby se příliš nebránila. Takovým lidem je jedno, co s nimi provádíte.
Po pár minutách narazil na brunetku, která se kroutila s flaškou piva v ruce. Na sobě měla minisukni a krátký top. Opravdu zahalovala jen to, co bylo potřeba. Tím líp.
,,Smím se připojit," oslovil ji. Dívka se na něj zadívala, jakoby mu snad nerozuměla. Pak se ale usmála a přitáhla si ho k sobě. Na to přitiskla svoje rty na jeho a bez varování doslova vrazila svůj jazyk do jeho úst. Jacka to zaskočilo, nečekal, že to půjde tak dobře. Po chvíli ji od sebe odtrhnul. V ústech cítil pachuť alkoholu. Nejspíš toho vypila opravdu hodně. A hodlala v tom pokračovat. Sáhla po další láhvi a s hlubokým náklonem se z ní napila. Jack si olízl rty, když spatřil její štíhlý krček. Odmítal cokoliv prodlužovat. Popadl ji za ruku a táhl k záchodkům. Našel nejtmavší roh a přtískl ji na stěnu. Ani nečekal na její reakce, odhrnul ji vlasy a hlavu ji pootočil na bok. Jeho oči se upřeli na bělostnou šíji. Pod tenkou kůži spatřil pulzující tepna, která ho hypnotizovala. Až teprve teď si uvědomil, jaký má hlad. Naklonil se k její šíji a s mírných chrčením poodhalil špicaté zuby. Lačně zabořil špicáky do měkkého masa. Cítil, jak ostré zuby pronikají svaly až k krkavici. Okamžitěse mu do úst nahrnula životadárná tekutina kovové chuti. Hladově sál jakoby mu šlo o život. Krev mu stékala hrdlem do žaludku a zanechávala za sebou příjemný hřejivý pocit uspokojení. Věděl, kdy přestat, aby ji nevysál do poslední kapky. I když ze začátku se stěží ovládal. Z toho důvodu měl u sebe svého učitele. Ten mu ze začátku radil kolik krve si může žít. Věděl, jak lehké je sejít z cesty. Když se poprvé napil, natolik se do toho ponořil, že se nedokázal odtrhnout. Málem z té chudinky vysál duši. Michael ho ale odtrhnul, i když si tím přivodil pár modřin a škrábancu.
Jack se jen stěží dokázal odtáhnout od něčeho tak opojného. Všiml si, že jeho ,večeře, omdlela. Zřejmě ne z nedostatku krve, ale měla toho dost napito a takové kousnutí taky bolí.
,,Díky," usmál se a olízl si rty, aby mu neunikla ani kapka. Pak vytáhl z kapky menší nádobku a odšrouboval víčko. Byla to mast, která zahojí jejich kousnutí a zanechá jen maličké jizvičky. ,,Někdy příště," rozloučil se s bezvládnou dívkou a odkráčel pryč. Před barem se setkal s Michaelem.
,,Tak jaká byla?" zeptal se ho.
,,Uspokojivá," zhodnotil znuděně Michael. ,,Doufám, že jsi to nepřehnal," řekl, když viděl, jak se Jack spokojeně usmívá.
,,Neboj, krotil jsem se. I když měla opravdu výbornou chuť. Opravdu dost toho vypila, což se na chuti její krve podepsalo. Samozřejmě v dobrém."
,,Mladí," neodpustil si Michael a vydal se zpět do jejich bytu.
,,Ty už si to vůbec neužíváš," řekl Jack.
,,Mezi námi je určitý věkový rozdíl. Já už to mám spíš jako povinnosti a nutnost, než abych z toho měl nějaký požitek. Ujišťuji tě, že tvůj čas taky přijde."
,,Pochybuji. Přijít o něco tak… slastného."
,,To je názor dvacetiletého mladíka."
,,Jo, oproti názoru čtyřicetiletého dědka." Ačkoliv oba vypadali na zmiňovaný věk, bylo jim o pár let více. Jackovi by mělo být ve skutečnosti osmadvacet a u Michaela snad ani nepočítat. Upíři nepřestávají stárnout, pouze se jejich biologické hodiny zpomalí. Ve stáří už to není tak pozorovatelné. ,,Je to jak sex."
,,Co?"
,,Krev. Lidi mají sex, upíři krev."
,,Byl jsi proměněn v osmnácti a přesto dokážeš takhle uvažovat o sexu?"
,,Nejsme v létech, kdy se počestnost udržovala do osmnácti."
,,Chápu. Detailů mě prosím ušetři."
Chvíli šli aniž by jeden z nich promluvil. Byli jen kousek od doma, kde si pronajali byt, když uslyšeli výkřik. Oba poznali odkud a čí výkřik je. Byl to poslední výkřik, který vydá oběť předtím než jí útocník rozdrtí hrtan.
Rozběhli se za křikem, i když věděli, že nikomu nepomůžou. Bylo to příliš daleko.
,,Nedělej žádné blbosti," varoval Jacka Michael než vešli do temné uličky. Pod nohama jim čvachtalo, jako by pršelo. Nicméně obloha byla čistá. Nepršelo. I skrz tmu jejich oči poznali, kde leží oběť. Útocník byl samozřejmě pryč. Pro něj není problém během pár vteřin dokončit svou práci.
,,No sakra," ujelo Jackovi. ,,Kdo to…"
,,Oba moc dobře víme kdo," odpověděl mu Michael a zamračil se. Nerad viděl tyhle případy.
,,Ale takhle surově?"
,,Zřejmě měl opravdu hlad. Jak si řekl, je to jak sex a tentokrát byl zřejmě obzvlášť nedočkavý." Jack popošel k mrtvole. Ještě před chvílí si on dopřával jídlo a mezitím tu někdo umíral.
,,Proč to dělá? Copak mu nestačí se napít? Musí kvůli tomu zabíjet?"
,,Obávám se, že pro takové už není jiná volba. Sešli z cesty a zdivočely. Neměli takové štestí jako ty. Zůstali samy."
Když Jack poprvé slyšel o Odpadlících, nemohl tomu uvěřit. Nevěřil, že by někdo dělal něco tak… hnusného. Nicméně to tak bylo a podle narůstajícího počtu obětí jich přibývalo.
,,Je to nezodpovědné," prohlásil Jack. ,,Někoho proměnit a pak ho odkopnout."
,,Bohužel se to stává. Láká je ta určitá moc nad nimi, nicméně to sebou nese i zodpovědnost a tu oni posléze odmítnou." Všechno tohle Jack věděl, ale pořád nad těmi činy kroutil hlavou. Když ho Michael proměnil, neodhodil ho na ulici. Postaral se o něj a naučil, co uměl on. Jack byl jeho učeň a musel ho poslouchat, ale nesl za něj zodpovědnost. Ze začátku musel dávat pozor na každý jeho krok. ,,Jendou po tom taky zatoužíš," dodal. Jack nad tím už přemýšlel. Až ho Michael propustí, až uzná že je hodný samostatného života, jestli bude chtít sám někoho proměnit.
,,Možná, ale… nedokázal bych vypustit takové monstrum." Znovu se zadíval na zubožené tělo. Stihl toho tolik napáchat během několika málo minut. ,,Co uděláme?"
,,Neřekl bych, že můžeme nějak pomoci. Zajdu za svým známým."
,,Za tím poldou?"
,,Ukážu mu to tu a řeknu, co vím. On to pak nahlásí policii."
,,Jo, dělej, jak myslíš. Já se vrátím domů," řekl Jack. Michael dřív pracoval u policii a pořád udržoval se svým kolegou kontakt. Což se občas hodí. Když upír najde mrtvolu, nemůže jít na policii a říct ,,Hele, v ulici leží mrtvola."
,,Buď opatrný. Někde tu pořád může být," varoval ho Michael.
,,Jasně," kývl a zamířil pryč. Rozhodně by se nenechal zabít od něčeho takového jako je Odpadlík. To radši skočí pod auto.

Michael zamířil k nejbližší telefonní budce. Nechtěl se příliš vzdalovat od těla.
,,Ano?" ozvalo se z sluchátka ospalým hlasem.
,,Bobby, potřebuju aby ses na něco podíval," řekl Michael.
,,Ježiš, co je tak akutního o půlnoci."
,,Myslím, že tušíš. Proč jinak bych ti volal?! Moc důvodů není."
,,No jo. Tak mi dej adresu a já přijedu." Michael mu nadiktoval adresu a vrátil se k tělu. Jack měl pravdu. Tentokrát to bylo opravdu zlé. Zřejmě nějaký horlivý nováček. On sám dobře věděl, jaké to je, když vám po rukách stéká teplá krve. Chcete víc a víc. Natolik vás to ovládne, že přestanete rozumně uvažovat. Je to tak lehké někomu vyrvat z těla srdce. Tak opojné, když ho sevřete v dlani a skrz prsty vám proudí tolik vytoužená tekutina. Pak už to jde samo od sebe. Nevnímáte okolí, jen teplé maso pod vašima rukama. Je opravdu lehké sejít z cesty.
,,Tak co pro mě máš, zubatče," ozvalo se mu za zády.
,,Další tělo," řekl, aniž by se otočil.
,,Ty ty mrtvoly přitahuješ hochu," řekl a zastavil se vedle něj.
,,Jsem upír Bobby. Nemrtvý. Existuje někdo lepší?"
,,Jo, máš pravdu," pousmál se Bobby. ,,Kde máš mladýho?"
,,Poslal jsem ho domů. Tohle není nic pro něj."
,,Fajn, takže… kde začneme?" odkašlal si Bobby a vytáhl zápisník. Teprve pak mu došlo, že všude kolem je tma a on neměl nic, jako helmu s baterkou.
,,Je to žena, kolem třiceti," začal Michael a klekl si k tělu. ,,Blondýnka," dodal. Bobby jen žasl, jak to dokáže z té hory masa poznat. ,,Nicméně to si musíš nechat pro sebe."
,,Proč?"
,,Jsem si jistý, že detektivové na to přijdou sami. Po čase, ale přijdou. Čím déle jim bude vyšetřování trvat, tím líp. Bylo by pro ně nebezpečně, kdyby se vydali po stopách Odpadlíka. Pokud tedy uzavřou případ jako nevyřešitelný, tím líp."
,,Chápu," kývl Bobby. ,,Co se tu vůbec dělo?" Zajímalo ho to. Málo kdy se dostane k takovému případu.
,,Nejdřív se z ní napil," řekl a vzal do ruce srdce. Tedy to, co z něj zbylo. ,,Doslova ji vycucl," dodal a podal vak Bobbymu. Ten už byl zvyklý. Michael ho nevolal poprvé.
,,Je… prázdné," žasl nad pouhým svalovým obalem. ,,Jako nenafouklý balónek. Musel mít opravdu hlad."
,,Jo, nicméně rozumu měl dost, aby srdce nesnědl." Upíři směli přijímat krev a to z jakékoliv části, ale nikdy nesměli cokoliv sníst. Jakýkoliv kousek lidského masa by je zabil.
,,Jo, tihle inteligencí přímo oplývají," zamračil se Bobby a hodil srdce zpátky k tělu.
,,Nejdřív ji kousl do krku," pokračoval Michael a prstem přejel po hlubokých ranách na šíji. ,,Pak ji roztrhl hrdlo," sjel rukou k cárům kůže u hrtanu. ,,To přestala křičet. Krev mu nestačila, tak ji začal drásat po celém těle. Zřejmě už jak s ní cloumal na začátku ji zpřelámal žebra. Pak bylo snazší prorazit si cestu k orgánům." Michael se rozhlédl kolem. ,,Je tu všechno. Játra, žaludek, žlučník, střeva, ledviny," vyjmenovával orgány. ,,Játra jsou nejvíc prokrvená," natáhl se pro orgán. ,,Stačí roztrhnout a vymačkat. Na to mají dost velkou sílu."
,,Opravdu si to vychutnal, že? Já vím, že ty vidíš líp, ale mě to, co leží přece mnou, připadá jak kus zvířecí flákoty. Ta chudinka nemá ani oči."
,,Vyhrál si s ní. Hádám, že poté ji odtrhnul ruce a nohy. Vyměnil je a sešil," usoudil a zatáhl za nohu, která byla přišita k klíční kosti. Kůže se napnula. ,,Velmi amatérsky ji sešil," dodal a nechal dopadnout nohu na zem. ,,Všude kolem je krev. Klidně by ses v ní mohl vykoupat."
,,Neláká tě to?"
,,Ze země nejím. Nicméně to do rána zaschne a zbude jen flek."
,,Aspoň k tomu mladí strážníci nepřidají svoji snídani." Nebyl žádný unikát, že nováčci se při pohledu na rozdrásané tělo a krev kolem nich pozvraceli. O to hůř, pokud krev cítíte pod nohama.
,,Když uslyšel, že se blížíme, utekl. Nicméně toho stihl dost."
,,Kde jsou oči? Těžko by si je bral sebou a sníst je nesmí."
,,Ach ano, oči. Hádám, že měli modrou barvu," usoudil. Bez zaváhání strčil ruku do těla a začal se v něm přehrabovat. ,,Tady," vytáhl zkrvavenou ruku a natáhl ji k Bobbymu. Ten se naklonil k dlani. Čekal, že spatří dvě oční bulvy. Nicméně spatřil je šlichtu bělma. Zřejmě je pro něj příjemný pocit, dupnout si na ně," řekl a vrátil je do těla. ,,Podle mě je to všechno."
,,Znásilnil ji?" zajímal se Bobby.
,,No ano, chybí pohlavní orgány. Nicméně ne. Nezapomeň, že nám v žilách neproudí žádná krev."
,,Jo, jasně," kývl Bobby a trochu se začervenal. Mohl by už vědět, že upíři nejsou schopni se rozmnožovat prostřednictvím sexu. Muži sice mají vše, co mají mít, ale vlastně na nic. ,,Takže, hotovo?"
,,Jo," kývl Michael a narovnal se. ,,Odpadlíků se nezbavíme. Musíme se s tím smířit."
,,Dobře. Ráno sem zajdu a zavolám kolegy. Dávej na sebe pozor, zubatče," rozloučil se za zamířil k autu. Michael se naposledy zadíval na tělo a pak i on zamířil pryč. Byla to krutá součást jejich života. Černé ovce společnosti.
,,Abayo," zašeptal a zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama