Den 8. - 27.

7. října 2011 v 16:36 | Nelie |  Kniha za čtyři měsíce
Konečně jsem donutila své lenivé já dohnat, co jsem zameškala.

***
Velký rozdíl, že? Jak dlouho jsem na to celkem kvákala? 19 dní... přesně tak dlouho jsem neotevírala emaily a tím pádem nenásledovala hlasu kurzu.
Dnes, řekla bych vprvní klidný den, jsem konečně mohla zasednout k nakupeným emailům a číst a číst a číst.

Musím říct, že jsem přišla o hodně. Kurz se v čase mé absence věnoval úvodu knihy, což je velmi podstatná část. Kdesi jsem četla, že během prvních patnácti minut filmu, což odpovídá 15-ti stránkám scénáře, lze odhadnout kvalitu filmu. Tedy čte-li někdo z těch nahoře scénář a prvních patnáct stránek by srovnal s popsaným toaletním papírem, může říct, že to bude propadák.
Cůležité je tedy zaujmout hned na začátku. Navnadit. Ovšem tohle ví každý. Promítá se to i do reálného života, kdy je první dojem velmi důležitý.

Já se u svých povídeksnažím vždy napsat úvod, i když třeba někdy nechtěně. Prostě vznikne sám. Jsou to mé volně položené myšlenky o příběhu, někdy zde představuji postavu či něco z její minulosti, budoucnosti. Mám několik typů úvodů:

1. Pohled do minulosti - bývá u mě většinou delší. Takový náhled do života hrdiny před. Viz. například Plamen duše - ačkoliv zde jsem to tuším zde prezentovala jako první kapitolu - u sebe v PC to mám ale jako úvod.

2. Přítomnost - v podstatě začátek knihy. Jako mám například u Akademie Slunce... bez přímé řeči. Je to koncpováno jako uvedení do děje, příprava na to, s čím se budeme celou knihu potýkat.

3. Budoucnost - jako u rámcové povídky. Začneme pohledem do budoucnosti. Velmi krátkým, protkaným pouze myšlenkami a úvahami hrdiny/padoucha. Na konec tpohoto úvodu klidně můžeme napsat, že se hrdina vrací do minulosti a my na jeho počínání navážeme v první kapitole.


Podle téhle kategorizace se neřídím. Pouze jsem se teď z fleku pokusila utřídit, jaké píšu úvody.
V Rok Maturanta má úvod jen několik řádků, během kterého popisuje narození hl. hrdinky. Snažila jsem se tak na první pohled nudnou a všední povídku zahalit do trochu tajemna - alespoň tedy ze začátku úvodu :D

A co budu dělat teď? Psát a psát a psát.

Skluz mám sekutečný. Měla bych mít napsáno dalších 60 normostran... ale musí se nechat, že jsem během své nepřítomnosti psala, ačkoliv na svůj projekt jsem prděla. Tedy ze cviku jsem nevyšla, jen jsem to měla nasměrovat jinudy.

Od úvodu přeskočil kurz k ději, postavám... šli jsme prostě hlouběji. Posledním emailem bychom měli alespoň znát konec našeho románu. Případně vědět, kam naše hrdiny směřujeme. Bod pro mě, protože tohle já mám v podstatě dokonale promyšlené. Nevím sice, jaká bude moje poslední věta, ale neposílala bych svoji hrdinku do Akademie, kdybych nevěděla, jak to s ní skončí ;)

Kurz má u mě 1-2 (jedna až dva)

Na závěr jedna věta, která mě doslova nadchla (jtm. dokonce jsem začala psát poznámky - z emailu, i z článků):
Když nevíte, jak v příběhu pokračovat, někoho zabijte. - rozkošné, že? :D

P.S. Zcela vážně jsem usedla nad povídkář a nechala si vylosovat téma.
Žárlivá milenka na majáku - téma: všichni chtějí jít do nebe, ale nikdo nechce zemřít... první věta: ,,Byla tomá velmi dobrá kamarádka, i když jsem vlastně neznal její jméno."
A v mé hlavě už se rodí nápad. Dokonalý. Pro mě zcela nevšední. Očekávajete v nejbližším měsíci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama