
Málokdo si pamatuje svůj zápas s pastelkami v ranném dětství. Pár teček na papíře a je to. Možná si vaše mamka schovala vaše první obrázky. Možná je má uschované někde ve skříni. Ta moje říká, že je to promoje děti, vnoučata. Abych jim mohla ukazovat a vyprávět. Já ty svoje mám momentálně u sebe. Jsou jich kvanta. S pastelkama jsem chodila i spát.
Moje první obrázky jsou sice kreslené jen tužkou (pastelky jsme si nemohli dovolit), ale co je vlastně tužka? Jen pastelka šedé barvy ;)

A co školka? Určitě znáte ty vtipy a hlášky z filmů/seriálů. ,,Měl 60 barev pastelek." Závist nad množstvím odstínů, zatímco vy třímáte jen tři základní barvy. Ale co? Vy si mícháním těchto barev vyhrajete víc, než chlapeček, který si ukroutí hlavu, když bude hledat odstín námořnická modrá.
Těžko říct, jeslti je to tak i ve skutečnosti. Já si nic takového z dob školky nepamatuje. Ale třeba se dnes děti skutečně a barvy perou. Přece jen jsou dnes děti... řekněm průbojnější. Leckteré si vezmou to, co jim bylo upřeno, ať to stojí cokoliv. Takže obrázek holčiček, které se přetahují o růžovou možná není tak nereálný.

Co nás na pastelkách fascinuje nejvíc? Mě třeba jejich barevnost. Už od mala ráda skládám pastelky podle odstínů, vždy do jiného pořadí, a kochám se jak k sobě ladí, jak se doplňují, jak přecházejí jedna v druhou a tvoří krásnou duhu. V každém tento pohled musí evokovat štěstí. Možná by nebylo od věci, kdyby si každý občas takovou "duhu" složil. Nestojí tomoc času a svoje dílo nemusíte přece uklízet. Nechtě ho na zemi, stole, kdekoliv, a až se vrátíte, praští vás hned do očí souhra barev a vy se mžoná zase pousmějete.
Nikdy není žádné seřazení barev správně ani špatně. Záleží to jen na našem citu, vkusu a srdci.

Co o nich říct víc? O pastelkách by se dala napsat kniha. Můžeme se na ně dívat z mnoha hledisek. TRouchu hloubavě nebo více odborně a rozdělit je podle jejich využití, složení, atd.
Já ráda kreslíkm, takže mám doma spoustu druhů. Od obyčejných, přes pastelové, a já nevím ještě jaké. Občas si prostě jen sednu a zkouším vložit na papír co nejvíc barev. Výsledek není možná na výstavu do galerie, ale hlavní je, jakou udělá vám radost. A zda, pokud se na něj po čase podíváte, si vzpomenete, jak jste ho tvořili.
Já jeden takový obrázek mám a i když to není umělecké dílo, je moje.

P.S. Všechny fotky jsou mnou focené. Nic profesionálního, focené jen mobilem, ale přesto si je prosím nekopírujte.
Ahoj,
ten třetí obrázek od spoda to jsou progresa? Vůbec jsem nevěděl, že se ještě dělají :-) měl jsem je moc rád jako malý. To jak se leskly a jak podivně byli cítit:-)