Hrdinové mého dětství

27. listopadu 2011 v 8:59 | Nelie |  Téma týdne
Upozornění! Knihomol bude psát o knižních postavách. Na vlastní nebezpečí!

***
Knihy jsem milovala už v děloze. Respektive příběhy.
Znáte to z filmů i z reality. Jakmile maminka odtuší, že dítě vnímá její hlas, začne mu vyprávět, pouštět hudbu nebo číst. Netuším, co z toho, jestli vůbec něco, mamka dělala. Jenom vím, že "slovo" je pro mě vším od počátku mého bytí a troufám si říct, že to tak bude i v posmrtném životě.

Svoje první dvě klnihy si pamatuju. Než jsem se naučila číst, četla mi je babička. Neználek a Mumínci. Tyhle dvě knihy jsem milovala. Obzvlášť Mumínky, které jsem četla ještě roky po.
Samozřejmě jsem je sledovala i v televizi. Jejich knihy jsem zbožňovala. Dosud je mám doma a nedá mi to a občas jimi prolistuju. Byli to, a vlastně ještě jsou, hrdinové mého dětství.
Jednou i já budu svým dětem číst právě tyto knihy.

Neználkovi knihy mě fascinovali tím, jak byly obrovské a tlusté. To mi zůstalo doteď. Vždycky jsem obdivovala velké knihy. Znamenalo to více slov, více děje, více zážitků.

Pak mi svět ukázal knihovnu a já se poprvé zamilovala. Stovky knih v policích.
Do knihovny jsem chodila pravidelně jednou za měsíc a půjčovala si cca kolem 20- ti knih. A co jsem tenkrát četla?

Milovala jsem zvířata a tehdejší můj sen bylo být veterinářkou. Takže jedním z mých středů zájmu byly knihy Penny a sedm bílých tlapek.
Znala sjem je nazpaměť a kdyby se mi naskytla dnes příležitost všechny skoupit, jdu do toho. Protože tohle jsou knihy, které bych své dceři chtěla dát jako takové první dívčí čtení.

Jenže ve mě tehdy spíše dřímal kluk dobrodruh. Jednoduše na knížky o líčení a první puse byste ode mě tehdy dostali jenom jedinou reakci - zvracení.
Proto mou autorkou číslo jedna tehdy byla Enid Blytnová. Jiné děti neměli šanci, protože její knihy jsem měla rozpůjčené já.
Správná pětka a Tajmá sedma. To byly moje celebrity.

2x Tajemství

Stejně tak i její knihy Tajemství... prostě dětské detekntivky. Fascinovalo mě, co mohou tyto děti prožít a já chtěla takové dobrodružství prožít také. Už tehdy ve začalo klíčit semínko spisovatelky/pisatelky. Chodila jsem venku a každý dům pro mě byl strašidelným zámkem, kde bylo třeba vřešit nějakou záhadu. Pod každým balvanem sjem viděla tajně ukrytý kkus vzkazu.

Když jsem se dostala do vícě dívčích let, chytly mě knihy Jacqueline Wilsonové. Ta podávala dívčí svět tak trochu zahalený do růžové. Její knihy nebyly jen o šťastných dívkách, to ne. Objevovalo se zde dětské týrání, šikana... ale přesto. VE srovnání s dnešními knihami pro třinácetileté slečny... je to velký rozdíl. Dívky v těchto knihách neznali drogy, sex, atd... možná ten sex ano, ale ne tak detailně, jako dívky dnes. A tak by to mělo být. Dřívě to tak bylo. V době, kdy tyto knihy byly tolik populární.
Ale těší mě, že i dnes jsou. Zrovna teď jsem dvoum maminkám pro dcery prodala po dvou knihách od této spisovatelky. Dle slov jedné z nich, bude její dcera nadšená, protože je to její oblíbená spisovatelka a knihy nejsou skoro k sehnání.

A jak to bylo dál? No přišlo WITCH... řekla bych, že to přijít muselo. Fantasy jsem milovala a psaní jsem začínala jedině s tímto žánrem.

A kdo je momentálně mojí nejoblíbenější postavou?
Od doby, co jsem začala psát, je to vždy a jedině hlavní postava mého příběhu. Hlavně v tom prosím vás nesmíte vidět nic sebestředného.
Vždy, když začnu psát nový příběh a tvořit novou postavu, žiju jí. I když jsem mimo klávesnici, pořád si v hlavě přehrávám, jak se bude příběh vyvíjet, jakobych tou postavou žila. Sama tak vždycky "prožiji" kus příběhu a splnilním si tak dětský sen o dobrodružství.

Protože mě ale teď vejška tak zaměstnává, jsem tak trochu bez své hrdinky. :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ells Ells | Web | 27. prosince 2011 v 12:57 | Reagovat

Jasně, na spřátelení vůbec nezáleží. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama