III. část

14. ledna 2012 v 19:56 | Nelie |  Rok maturanta
Tak přináším další část :) Snad se bude líbit. Jak už jsem kdysi psala, povídka byla napsána v roce 2010, takže je celá, jen nesmím být tak líná :D

***

Během nemoci rozeznávám jen dva typy dnů.
Ty, během kterých jsou rodiče doma a ty, kdy jsem sama doma. Což znamená, že mám celý byt pro sebe a tím pádem i počítač. Nepatřím mezi ty maniaky, kteří si berou klávesnici do postele a mluví na vás html řečí, nicméně u počítače jsem schopna strávit klidně celý den. Sama ani nevím díky čemu to tak uteče. Přečtu si emaily, komentáře na svých stránkách a bum, máme tu čas obědu.
Pokud jde o ty dny, kdy je náš byt v okupaci rodičů, trávím ho více méně podobně. Jen místo u počítače rodičů, trávím volný čas na svém notebooku, který je ovšem bez připojení na internet, a s Přáteli v DVD přehrávači. Pokud dokážete přetrpět narážky mého otce a věčné ,,Jak je ti?" od mé matky, dá se to vcelku přežít. Ne, že bych nerada nějaký ten projev starosti, ale osmkrát denně je i na mě dost. Nevím pak, co mám odpovídat. Je mi hloupé pořád opakovat: ,,Nic moc.", což vede k lži: ,,Je to lepší.".
Snad to byl trest za ten den za školou, tedy jak pro koho. Byl čtvrtý den týdne, což je pro mě po úterý buď ten nejhorší den nebo po pondělí ten nejlepší. To záleží na situaci a náladě, v jaké se ten den probudím.
Ať už na nás měli ten den profesoři políčeno cokoliv, mě a Pavle to mohlo být… však vy víte kde. Šly jsme, jak se říká, za školu. A to doslova.

Sraz jsme si daly asi třicet metrů od školy, odkud také jezdil autobus do obchodního centra. Šok byl, když jsem ji viděla vystupovat z trolejbusu i s její matkou. Tohle v plánu rozhodně nebylo.
,,Tak jdeme?" řekla a házela po mě divné pohledy.
,,Kam?" absolutně jsem nechápala. Svěřila se snad, že hodlá místo Deutsch házet bowlingovou koulí?
,,No, do školy," odpověděla a svojí grimasou se mi snažila napovědět. V tu chvíli mě přepadl strach, že to snad myslí vážně. V tašce jsem měla jen flašku s vodou a knížku.
,,Ajo," pochopila jsem. ,,Jasně," kývla jsem rychle s úsměvem od ucha k uchu.
,,Však máte ještě čas, holky. Můžete si ještě něco zajít koupit," navrhla její mamka. Obě jsme horlivě kývly. ,,Mě už to jede, tak se mějte," rozloučila se s námi a zamířila k trolejbusu, který ji měl odvézt do mě zatím neznámé lokace.
,,Ty vole, to bylo o fous," oddychla si Pavla. Obě jsme zamířily někam ze zorného pole trolejbusu. Jakmile jsme zašly za roh, začaly jsme se šílene smát.
,,Už jsem si myslela, že chceš jít fakt do školy. Co to mělo být?"
,,Když jsem jí řekla, že jdu až na desátou, sdělila mi, že chce jít do Kohoutek do knihovny a že pojede se mnou," vysvětlila. ,,Hrklo ve mně, že nás načapá. Nevěděla jsem, jak ti to dát vědět." Teď jsem pochopila ty pohledy a grimasy. ,,Chvíli počkáme a pak se tam vydáme my." První bod našeho záškoláckého programu byla totiž stejná knihovna, kam před chvílí odjela její mamka.
,,Takový hearth šoky hned po ránu. Jak dlouho říkala, že tam bude?"
,,Že prý jen vrátí knížky a půjde."
,,Nebylo by dobrý ji tam potkat," usoudila jsem. ,,Ono stačí, že jsme pár metrů od školy, zatímco by jsme měli být v ní a nudit se k smrti."
,,Tady nás snad žádnej profesor neuvidí."
,,No, někomu se zachce cigarety a řekne si: Proč bych nešel na zastávku tramvaje. Co jim zrušili ten koutek na tom nádvoříčku, množí se tu po celým námětí."
,,To jo," souhlasila Pavla. Ještě pár minut jsme se nehnuly z místa a rozhlížely se kolem. ,,Hele, už nám to jede," upozornila mě Pavla. Obě jsme doufaly, že časový rozdíl mezi odjezdy je dost velký, aby nás nezahlédla.
Nebylo to poprvé, co jsme byly za školou, takže jsme rozhodně nebyly skrčené po oknem, aby nás někdo nezahlídl. Naopak, zcela uvolněně jsme vtipkovaly na účet těch, kteří teď trčí v školních lavicích.
10. října

Teď jsem byla dva týdny doma, protože jsem nemocná. Nejdřív to byla hnisavá angína a pak něco neznámého. První týden byl z hlediska psychiky fajn, protože jsem na něj skoro vůbec nemyslela, jenže, co angína zmizela, myslela jsem na něj vlastně denně.
Předtím jsem byla ve škole, abych zaplatila výlet do Prahy a potkala jsem ho. Že já tam husa lezla.
Tehdy jsem vlastně chyběla už týden. Příští týden to pak už budou týdny tři. Plus jedeme do Prahy. Takže to bude vlastně téměř měsíc.
Na čtyři dny odjedu. Hodím za hlavu všechny zábrany a užiju si to tam. Zapomenu na něj, protože proč se trápit něčím, co absolutně nemá budoucnost. Jen bych se tím zbytečně trápila.
Hlavně proto, že až budu stát před maturitní komisí a on tam možná bude taky... musím se naučit nezakoktat se a koukat mu do očí. Můj problém je, že ho asi opravdu miluju, ale prostě si to bojím přiznat a tím pádem se z toho ani nemůžu dostat. Začarovaný kruh.
Je mi hrozně. Proč člověk nemůžu mít toho, koho chce?! Nebo proč prostě člověk nemůže milovat jen toho, kdo miluje jeho?! Musím se toho zbavit!

Zbývalo jen několik málo dnů do Prahy. Stále jsem ležela doma s něčím neidentifikovatelným. Tedy, doktorka to nemohla identifikovat, já věděla přesně, co to je. On a jedině On.
Nic jsem nesimulovala, opravdu jsem měla angínu. Pak jsem se jen chytla příležitosti a zůstala doma o něco déle. Žádná škola, žádný stres, žádný On. Zřejmě ho odteď tak budu nazývat: On. Jeho jméno nedokážu vyslovit ani v hlavě, natož třeba někam napsat. Ani v deníku o něm není zmínka. Píšu tam o něm anonymně. Prostě On.
No tak tedy On byl částečně příčinou mojí dlouhodobé absence ve škole. Kdo stojí o to, chodit po chodbách a modlit se ať nemá někde v blízkosti hodinu. Jediným východiskem je vůbec do té školy nechodit. Navíc tu byly ty horečky a ten nepříjemný pokec s mým obědem. Prostě jsem jen chytila příležitost za pačesy.

P.S. Opět kratší... a jak si tak po sobě čtu... ty dva roky jsou tam znát (psáno před dvěma lety).
P.P.S. Teď už jsou to roky tři a skoro se stydím to mít zveřejněné :D Ale tak co, sranda musí být.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 15. ledna 2012 v 9:42 | Reagovat

Díky, budu to tady navštěvovat častěji a doufat, že se zase něco objeví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama