Staré jako metuzalém

3. ledna 2012 v 15:17 | Nelie |  Artefakty
Moje prvo-pokusy v oblasti, do které bych momentálně dobrovolně nevkročila :D

***
Procházela jsem satré zápisníky a hle, co přežilo zub času.
Kromě typických školních poznámek, atd... se našly dva pokusy o rýmovačku.

Pamatuji si, že jsme měli ve škole složit "báseň"/hádanku. Tehdy jsem se svoji verzi neodvážila přečíst, ale chytlo mě to, protože jsem napsala hned dvě.

Pokus číslo 1

Slyším žádost o své umytí
která ve křik přejde vzápětí.
Pak konečně někdo vstane
jen mě tak něčím přemázne.
Když pak uschnu konečně
jenom šmoucha zbyde z mě.
Jednou za rok se vša někdo zvolí
kdo úkol svůj svědomitě plní.
Ten pořádně mě umyje
a mě konečně svitně naděje.
Ta však jen týden trvá
a pak je ze mě zase šmouha blbá.

Co jsem?
(Tabule)

Pokus číslo 2

Držím nad vámi svou stráž
od západu po východ vidíte mou zář.
Když jdete ráno do práce, svítím pro probuzení
Když jdete večer z práce, svítím pro povzbuzení.
Zářím se svými poutníky
jako malými společníky.
I jak písmeno mohu vypadat
v ten čas, kdy začnu se zmenšovat.
Moje zář však nikdy nezhasně
tak jak to dělá svíčka po čase.
Avšak když moje sestra vyjde
tak moje chvíle přijde.
Musím zajít, zanechat ji moje místo
aby mohla ozařovat město.
Někdy jsem vidět i přes den
avšak jen jako bilý průhledný sen.

Co jsem?
(Mesíc)

Tak jo, zasmějte se... zaukazujte si... hotové literární barbarství, že?!
No, bylo mi 14 let a na psaní poezie jsem nikdy vlohy neměla a nikdy mít zřejmě nebudu. Dost možná proto jsem spíše zavítala do vod beletrie. A myslím, že se jí budu držet.
Je ale pěkné vidět na vlastní oči, jak se moje dětské (14-ti leté) já nebálo ničeho a psalo si, co ho těšilo, bez ohledu na to, zda to bude dobré či ne. Prostě čistě jen tak pro radost sama sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama