Škola života

26. února 2012 v 22:47 | Nelie |  Téma týdne
Ne vše sedá za peníze pořédit, to víme. A ani ta nejluxusnější škola nás nenaučí vše, co budeme v životě potřebovat.

***
Náš vyučující (titulem je doktor) měl nedávno zajímavou poznámky.
Vysoká škola by vás měla naučit kritickému myšlení. Tento úděl, cíl, postupně upadá, přesto to ale není tak žalostné, jako na středních školách.

Vemte si, jak tona školách chodí. Dostanete termín písemky. Před sebou máte látku. Není nic jednoduššího, než se ji naučit. Někomu to trvá déle, někomu jen chvíli. Asi záleží na paměti a touze po učení. o tomhle to ale není.
Chci tím říct, že to není žádné umění. Naučit se text zpaměti. Víte jak na to, máte materiály. To je to, co nás škola "učí".

Pak se ale přijde na Vysokou školu a tam vás chtějí, abyste mysleli sami za sebe. Ze všech stran se na vás hrnou informace. Stejné a přitom odlišné. Avy si s nimi musíte umět sami poradit.

Například na letošní jarní pŘednášce Japonského divadlo se vystřídají tři přednášející. Spoustu setoho bude opakovat, ale přesto budou v jádru informace jiné. Kaźdý přednášející tomu dá něco ze svého umění, ze svého úsudku.
Hodina skončí, vy vyjdete z učebny a řeknete si: Sakra, čemu mám teď věřit?
Můžete skončit a nechat to plavat, nebo jít a bádat. Myslet. Uvažoavt po svém a vyvodit si z toho svůj závěr. Dost možná, až si budete látku zapisovat do notebooku nebo ji vyprávět známé, vznikne něco úplně nového. Nový směr, jeslti se to tak dá říct. Oddělíte se od toho, co vám říká učebnice a pojmete to po svém (samozřejmě to neznamená vymýšlet kraviny, vše má své hranice). Každý profesor ale rád vidí, že do toho dal student i kus sebe, že nad problémem opravdu přemýšlel.

Vysoká škola se v nás tento pud snaží probudit. Naučit se lze všechno, ale pochopit... to je výkon.

Samozřejmě, že se na vysoké tisíce knihám nevyhnete. Přesto se ale musí nechat, že sposuta věcí se musí pochopit. Respektive to s tím půjde líp.

Mám kamarádku, která přiznává, že se naučí vše, ale absolutně nic z toho nechápe. Pokud je tedy ve zkoušce něco, kde se musí, jak se říká, zapojit mozek, je téměř v koncích. Přepadne ji poci, že nic neumí. Někdo by možná i řekl, ale to jsme neprobírali. Tahle věta je hodně oblíbená na středních školách, základkách, gymníziích. Na vysoké na ni zapomeňte. Tam je to o tom, co se vy sami za sebe naučíte. Co sami pro sebe uděláte. Přednášející vás k tomu jen vede, ukazuje vám správnou cestu. Jít po ní ale musíte sami.

P.S. Já doufám, že se nestrhne lavina proti-komentářů. Takhle to vnímám já. A slova našeho doktora z přednášky o divadle se do tohoto tématu opravdu hodí. A když jsem se myšlenkami vrátila k osmi rokům na gypmplu, musím se sama stydět, kolikrát jsem se odvolávala na text v učebnici a nemyslela sama za sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 27. února 2012 v 21:56 | Reagovat

Líbí se mi ta myšlenka, bohužel si často nenajdu čas zamyslet se kriticky, ono je to přeci jen z knih/poznámek/materiálů rychlejší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama