Je libo vosk?

13. března 2012 v 22:07 | Nelie |  V kuchyni
Momentálně zařazeno sem, než zvednu svou línou ruku a zaloźím rubriku určenou :)

***
Brňáci pozor! Na jevo se dává, že Stopkova plzeňská pivnice podává vosk.

Tradice dala tradici a s kamarádkou jsme dnes usedly u Stopků. Sama jsem zde nejedla poprvé. Žebírka zde mohu doporučit. Jako dezert... jméno si nepamatuji. Bylo to šíleně sladké, šíleně čokoládové, šíleně dobré. S hruškovou marmeládou.
A dnes padly na stůl špagety... tedy, na menu se to tvářilo jako špagety.

S velkou nadějí si je objednala kamarádka, k tomu samozřejmě pivko. A já trapně colu.

Před nosem jí přistála změť provázků, které jsme okamžitě titulovaly jako ne-špagety. Možná snad makaróny. V nejhorším den staré rozvařené špagety, které se kuchař pokusil zachránit na pánvičce.

Chuť byla... všelijaká. Měla jsem tu čest je ochutnat.
Přesný název (snad nějaké aglio olio) si nepamatuji. On taky není důvod, leda že bych je chtěla právně označit za trapnou imitaci špaget.

Ochucené byly dobře. Co se za chutí skrývalo vědět nechci. Postačilo vidět ty kusy česneku, které se zůstaly válet na talíři. Kucahř by měl přes paličky (doufám) české pochutiny přehnat nůž vícekrát. Či je nejlépe (jak jsem se dozvěděla od kamarádky) nastrouhat.

A teď k těm našim kráskám. Říká se: Nesuď knihu podle obalu. U jídla je to dost těžké, ale dá se přes to přenést.
Na pohled nebyly špatné, ale kuliřské umění talíři zřejmě jen zamávalo z okna vlaku.
Po nabrání na vidličku zjistíte, že špagety (snad jim tak říkat chvíli můžem) drží tvar... jako když si nakulmujete vlasy... vlny pak pěkně pruží. Tak nějak na tom byly naše špagety.
Sousto si vložíte do úst a přirozeně začnete kousat. V tu chvíli vám to v hlavě začně šrotovat a vy máte sto chutí se podívat na jídelníček, jestli jste si neobjednali wax-špagety.
Konzistence je až nebezpečně blízká voskovým svíčkám.
Dost dobře vím o čem mluvím, protože jsem jak dítě zkoušela svíčky jíst. Babička mi říkala, že bílé svíčkou jsou k jídlu, tak jsem si řekla: Proč ne?

Žvýkáte, žvýkáte... jakoby se sousto zvětšovalo.
Chutná to trochu jako neuvařené těstoviny.
Chutná to divně.
Je mi z toho zle.

Tak nějak vypadají myšlenkové pochody při a po požití.

Verdikt... nikdy více. Za sebe určitě (ačkoliv jsem měla jen jedno sousto) a za kamarádku zřejmě taky.

Talíř plný vosku je tak akorát dobrým terčem vtípků (říkala jsem si, jak by asi hořely), ale ne něco, čím bych chtěla nakrmit svoje tukové buňky.

Chcete jít na pivo, zajděte ke Stopkům. Chcete jít na špagety... jděte kamkoliv jinam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama