Ztracená ponožka

8. března 2012 v 15:03 | Nelie |  Články
Název mluví za vše :D

***
Známý přijel po půl roce do Brna a tak jsme se sešli a prokecali se vlastně až do rána :D Za tu dobu se toho nashromáždilo, že jsme huby nezavřeli :D
On je to vlastně můj bývalý přítel. Ale řekla bych, že právě proto se mu můžu svěřit. Přece jen, před takovým člověkem už mít tajnosti nemusíte.

Samozřejmě jsem odpadla u něj na gauči někdy kolem páté ráno. V 10:50 mi začínala přednáška. Nutno dodat, že ten den pan doktor (či jak se to má titulovat) vyhodil kohokoliv, kdo přišel pozdě.

Vstala jsem s dostatečně velkou rezervou, abych se stihla zlidštit - klasický postup obsahující především namalování obličeje na ksicht :D
Za mě platí, že prvně se uvedu do stavu, aby zrcadlo neprasklo a ažpak na sebe naházím oblečení. No a tady vznikl prolém číslo jedna.

Do svého zkrášlovacího procesu jsem se tak zbrala, že jsem doslova zapoměla na čas. V tu dobu jsem na chatu měla kamarádku a Prahu (přistěhoval se do Prahy, tak mu říkám Praha) sedícího na gauči.
Najednou koukám na hodiny, za čtyři minuty bych měla vycházet. Přičemž jsem na to rozhodně nebyla připravená. A to proto, že jsem nemohla najít ponožky.
Lítala jsem po pokoji a hledala jednu jedinou ponožku. Praha se smál a kamoška za klávesnici též. Na to jsem si čas našla, jak by ne. Čas se mi krátí akolem krku se mi uvazuje smyčka, ale pořád si najdu čas plkat přes chat.

Bylo to jak z nějaké komedie. Praha mě pozorval, jak pobíhám po jeho pokoji a hledam nějaký kus bavlny, který samozřejmě není tam, kde byl včera (dnes, jak se to vezme).

Konečně jsem ji našla - mezitím jsem stihla několikrát zakopnout a narazit si palec u nohu. Au. Ovšem pro druhou stranu velmi vtipné.

Samozřejmě v takovém čase jsem absolutně neměla šanci hodinu stihnout. Tedy, stihl by mě tak akorát trest za pozdní příchod.
Hodina začínala za půl hodiny. Až když jsem začla apropadat panice a znovu se přerazila o práh pokoje, se Praha ozval, Že mě ke škole hodí autem.
Měla jsem chuť si naliskat (a jemu taky, taky to mohl říct dřív). Vůbec mi nedošlo, že je v Brně autem.
Najednou smyčka povolila a já měla hafo času.

Na hodinu jsem přišla včas a s hlasitým oddechnutím jsem se usadila vedle kamarádky, která to mimochodem k fakultě má jen 3 mnt cesty.

,,Nemůžu najít ponožky."

Ještě ten den se to neslo jako ozvěna. Některé jsem asi pobavila.

Zbývající den se mi samozřejmě dařilo podobně. Vše mi padalo z rukou, pokud jsem psala sms, slova v ní připomínala klingonštinu (a co teprve, dkyž mi kamarádka půjčila svůj dotykáč).
Naštěstí jsem ve zdraví dojela domů a odpadla do postele. Za zvuku TBBT jsem upadla do kómatu :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 8. března 2012 v 21:52 | Reagovat

:-D Kdybych ztratil ponožku, raději bych si vzal nové. Teď to však u mě ve skříni vypadá tak, že mám 5 ponožek různých barev, ale nemám k ním žádné druhé..kde se ztratili? To fakt netuším.

TBBT mám také moc rád...už se těším na zítra, až se podívám na 19. díl...

Klingonština se mi hrozně líbí, když jí někdo vyslovuje...úžasný jazyk, na to, že je smyšlený..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama