Slunce - i ty mrcho proradná

5. dubna 2012 v 19:43 | Nelie |  Články
Za ten rok a něco tu ještě nepadlo slovo o mojí nenávisti k jaru, letu, části podzimu... v kostce období, kdy jdou teploty nad 18 stupňů.

***
Takhle jsem si jako poctivá studentka vyšla do školy. Pěkně jsem si ráno přivstala. Upekla jablečno-skořicové muffinky, kde se původní recept značně lišil od toho realizovaného. Jednoduše jsem zjistila, že nemám kypřící práše, vanilkový prášek, vajíčka, cukr... v podstatě jediná položka, která nebyl nahražena byla mouka, voda a máslo.
Ale byly dobré...

Pak jsem jela do školy, po cestě jsem se vzorně připravovala na sanskrt.
První hodina byla Japonské divadlo. Poslední hodina s doktorem Rumánkem. Prozatím sjem za ty dva roky na škole nepotkala vyučujícího, který by mě více zaujal a fascinoval.
Přednášel nám o divadle Nó, které sám studoval. Tudíš jeho přednášky byly spíše jako vyprávění. Vyučující má u mě vždy značné plus, když vypráví z vlastních zkušeností, knihu se může přece jen našprtat každý.
Neuvěřitelné. Jen ta předsdtava, že někomu ze západu se dostalo, a klidně použiji toto slovo, pocty, aby se věnoval japonskému pokladu od skutečného msitra z masa a kostí. Tanec, zpěv... celé ty hodiny jsem si snažila představit, jaké to asi bylo. Učit se u mistra. Jak asi musí zápaďan vypadat, když tančí typické pomalé tance pro Nó.
Doslova mě málem dostalo pod stůl, když nám kousek "zazpíval".
Na jeho hodiny jsme šla i když jsem byla nemocná, protože to byl ten nejužitěčněji strávený čas a rozhodně i mimořádná zkušenost, která se znovu nenaskytne.

Následoval sanskrt. Ano, rozsypaná abeceda. Mám ten jazyk vcelku ráda, ale pořád mi nejde do hlavy, proč máme povinný mrtvý jazyk :D

Protože mi u mého milíčka přestala fungovat klávesnice, šla jsem s kamarádkou shánět nějakou provizorní, abych mohla miláčka připravit na cestu k reklamaci.

Teď se blížíme k počasí. Slunko, všude jenom slunko. A teplo. Fuj, ble a ještě jednou fuj.

Neříkám to jen tak. Teplo ani slunce mi prostě nesvědčí a doslova na vlastní kůži jsem pocítila trest, za to, že jsem se zapoměla namazat opalovákem.

I přes make-up mi tohle "jarní" sluníčko vypálilo kůži z ksichtu. znáte scénu ze Stmívání, kde se Edward odhalí Belle (no jo, viděla jsem to, trest mě nemine :D)? Zářil jako já při vyplátě.
Pak jsou tu scény, kdy upíra slucen spálí na prach.
No tak já jsem něco mezi.
Na obličeji mi září rudé fleky, uprostřed čela dokonce do písmene V. Kůže se hojí, je pokrytá strupem, ale rozhodně si netroufám vyjít na slunce a schytat další dávku :D Neustále si musím na ksicht kydat krém, protože je jinak kůže svraštěla, jako kdyby mi bylo devadesát. Stačí, aby se široce usmála... po návratu rtů do původní polohy mám pak vrásky hluboké jak Grand Kaňon.

Jestli mi tedy ještě jednou někdo řekne, že je moje nenávist k teplu, létu a slunci neooprávněná a vsugerovaná, přejedu mu po ksichtu laserem :D

Přece je tu ale jen věc, kterou na jaru miluji. A to když začíná vše kvést. Obzláště sakury na fakultě. Proto přináším obrázky... nejsou to sice sakury, ani to není z fakulty. Ale mohla bych na tom oči nechat ::D

















 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saskie Saskie | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 9:56 | Reagovat

jůůů :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama