A jde to i bez kocoviny

3. května 2012 v 15:55 | Nelie |  Téma týdne
Varování pro "chci shodit pár kilo": Obsahuje sladké >D

***
A myslím to zcela vážně.

Po zkušenosti s pro-ana blogy ve mně v pondělí zablikalo varovné světlo. Začala jsem se svým škodolibým já uzavírat sázky, kolik článků bude pojednávat o sladké neřesti a ,,Ach bože, snědla jsem čtvereček čokolády, je mi do pláče."

Nechápejte to zle. Tohle není mířeno proti anorektičkám. Já sama jsem so bohužel anorexií prošla, ne sice až do kritického body, ale už jen vzpomínka na to, jak jsem tehdy přemýšlela, jak jsem tehdy žila, ve mě vyvolává strach, jak to mohlo dopadnout.

A teď jsem tady. Naprosto zdravá, užívajíc si jídlo každou buňkou svého těla.
Prošla jsem si tím sama a taky se z toho sama dostala. Moc dobře tedy vím, co se se zhruba asi takovým "nemocným" holkám v hlavě odehrává. A oni za to nemohou.

Je to jako černý stín, v kterém žijete. A kdykoliv chcete vyjít na slunce, objeví se další stín a vy jen přcházíte z jednoho stínu do druhého.
Původně jsem spíš měla na mysli něco jiného.
Ono téměř "náboženství", kde je sladké zlo. Dáš si kopeček zmrzliny a letíš. To přesvědčení, že vypuštěním cukru se najednou ty neviditelné faldíky vypaří. Následně po zhřešení obeznámí celý blogový svět, jak se provinili.
Rovnou do kostela ke zpovědi bych je hnala :D

Nesnažím se to pochopit, fakt ne. Sama mám sladké moc ráda. Vždyť taky kafe si sladím šesti lžičkama cukru :D
V období zkoukového prostě potřebuju nějak nakopnout. Takže si dělám břečku a třech lžičkách kafe (kofein), ančež si to ještě nehorázně osladím (cukr) - a tohle mi stačí k tomu, abych fungovala minimálně pár hodin.

Moje snídaně? Neexistují.
Jediná věc, kterou jsem se od té černé doby nikdy nenaučila. Do minimálně desáté ráno nejsem schopná nic pozřít. Tedy... něco ano. Sladké. Pak jsem schopna vybílit ledničku :D A že to fakt dokážu. :D

Tak a teď si všichni myslí, že jsem nenažraný prase :D Že pode mnou skřípe podlaha :D
Já říkám: Možná ANO, rozhodně NE.

Kouzlo je v pohybu.
Jelikož pomáhám mamce roznášet poštu, nachodím se za jednu ronáčku tak cca 10 km (žádný paneláky, pěkně 512 poctivých rodiných domků :D). Dejme tomu, že takto vypomáhám tři dny v týdnu, někdy čtyři. A světe div se... první fitko zdarma :D

Jinak zcela svoji váhu neřeším. Ani si nejdu vylejt srdce deníčku, když si dám lžičku cukru do kafe navíc.

Nejsem králík, ani drozd.

Pokud má někdo pocit, že je proporčně nevyvážený, ať s tím sakra něco dělá a neskuhrá tu do klávesnice.

Mně mamka říká, že jsem "opuchlá nit" :D Fakt nevím, kde to vzala :D


Obrázek vysvětluje, k čemu je sladké dobré a proč je ho momentálně potřeba.

Prvně, když se nemůžu ožrat, tak se aspoň přejím.
Prostě alkohol taky něco stojí a takový polárkový dort je prostě finančně méně nákladnější.

Sladké je prostě na odreagování to pravé. To pravé ořechové na stres.
A tady se dostávám k bodu číslo dva.
Když zaostříte, všimnete si nějaký divnýho kruhu... ano, to jsou TSP (letos potřetí, cítím se tak staře :D Prostě dva obory mi evidentně nestačí a letos opět atakuju Japanistiku)
Poslední dny projíždím test za testem a už mi z toho nevýslovně hrabe.

Králíček už nežije, pošel nad kritickým myšlením :D Byl to dárekm od kamarádky. A vysloužil mi 27 bodů v cvičném testu :D

P.S. Jestli mi někdo do komentářů napíš, že nejím zdravě, etc... atd... vystřelím ho na Mars. Hezký den ^_^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ententikisims Ententikisims | Web | 3. května 2012 v 16:04 | Reagovat

Dobře napsané:).Já jsem jednou z čirého zoufalství snědla čokoládové vajíčko u kterého jsem si ani nebyla jistá, že je moje:D.Já si na to, že jím sladké nestěžuju.A jestli si moje zuby stěžují, tak to je jejich věc:)

2 Linda Linda | Web | 3. května 2012 v 16:29 | Reagovat

Ahoj, zajímá tě MS v hokeji, nebo právě vůbec?:) vyjádři svůj názor na mém blogu prosím :)

3 Nelie Nelie | E-mail | Web | 3. května 2012 v 17:17 | Reagovat

[1]: ,,A jestli si moje zuby stěžují, tak to je jejich věc:)" - Hezky řečeno :D

4 Viollet Viollet | Web | 3. května 2012 v 21:27 | Reagovat

Též neřeším svou váhu... Předtím jsem svůj stres řešila stejně, čokoládou, a bylo mi fajn, dokonce se mi spravilo i trávení, když jsem žrala pravidelně... Ale matka přestala vařit, oba rodiče na mě kašlou a mě došly peníze na jídlo, takže nemám co do huby, ani tu čokoládu :-X A šlo to zas do háje... Teď mi stačí sežrat i něco malého a je mi zle, protože žaludek si zase odvykl.

5 Terka Terka | E-mail | 20. května 2012 v 20:44 | Reagovat

Čuz :D
Nechci reagovat ani tak na tento konkrétní článek, ale celkově na Tvůj blog, Tvé psaní a Tebe. K sakru.. už dlouho mi nikdo nebyl na "první pohled" tak sympatický, jako teď Ty :D Jak jsem se k Tobě vůbec dostala? Hledala jsem nějaké informace o bisexualitě (né že bych neměla jasno, ale vždycky mě zajímaly všechny možnosti :D) a narazila jsem na Tvůj článek. Byl dobře napsaný (což mě mile překvapilo, předpokládala jsem typickou úroveň dnešních blogů), něco jsem si z jeho přečtení odnesla, něco říkal. Číší z něj Tvá inteligence a vtip. Byla jsem zvědavá, kdo jsi, tak jsem si přečetla další.. A pak jsem zjistila, že Ti musím své pocity napsat :) Tak snad Tě to potěší. Měj se krásně a užívej si! Terka M.

6 Nelie Nelie | E-mail | Web | 21. května 2012 v 0:04 | Reagovat

[5]: Ani nevíš, jak jsi mě potěšila. Tady na blogu jsi asi první osoba, která mě takto přímo oslovila a věř mi, že si Tě budu pamatovat. :)
Jsem ráda, že se Ti mé psaní líbí a doufám, že to tak bude i nadále. Těším se na další Tvé případné komentáře, na které budu s chutí odpovídat.
Zatím se měj hezky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama